Veřejnost je pochopitelně na rodinné poměry známých lidí či na zákulisí politických jednání zvědavá.
Proč toto voyeurství umožňuje právě veřejnoprávní televize, nechme stranou. Povážlivější je, že si tyto produkce vynucuje významná politická osobnost či manželka významné politické osobnosti. U obou jde o ztrátu vkusu, citlivosti a úsudku.
Obě osoby přitom rády kritizují média - za povrchnost, bulvární sklony a slídičské manýry. Když však jde o to, těchto mediálních neduhů využít pro své divadýlko, nerozpakují se ani expremiér, ani manželka toho nynějšího.
Měli jsme podle nich sledovat upřímnou pravdu o spodním prádle politiky i rodiny, ale pozor, my jsme sledovali stylizovanou hru na ukazování toho prádla. Žádné "říkám upřímně a jen pravdu", nýbrž obyčejné a nevkusné "toto mínění o mně vám chci, diváci, vnutit".
