Čili: nejenže nemají občanští demokraté vítězství v příštích volbách jisté. Naopak, možná o ně přijdou.
Co je pravda a co je mýtus, který nepochybně zahřívá srdce sociálních demokratů? Mirek Topolánek skutečně špatně diskutuje v televizi.
Udělal hrubou chybu, když mluvil o noci dlouhých nožů. Jeho lidovost je místy obhroublá.
Avšak tento Topolánek vyhrál od svého zvolení předsedou všechny volby. Ty krajské skončily pro jeho stranu absolutním triumfem. Uvnitř ní má absolutní podporu, jak dokázal sjezd, kde proti němu nikdo nekandidoval.
Zároveň však nehrozí, že se stane neživou ikonou, jakou byl v posledních letech svého předsednictví Václav Klaus. Topolánek sice povede poprvé ostrou velkou kampaň, ale jeho pravděpodobný soupeř Paroubek je ještě mnohem nezkušenější.
Pravda je i to, že většina lidí z vedení ODS nepůsobí zrovna jako táboroví řečníci. Když se však podíváme na konkurenci, kde takové najdeme? ODS má proti sociální demokracii nespornou výhodu: ovládá kraje, sympatizuje s ní elita zejména ve větších městech. Může se spolehnout na to, že ji podporují lidé, kteří ovlivňují mínění druhých.
Pokud na nich, často podnikatelích či lékařích, postaví svou kampaň, sociální demokracie nemá nic proti ní.
A Modrá šance? Program je poměrně promyšlený soubor liberálních reforem.
Nikdo ho neumí přeložit do přitažlivé zkratky a většina voličů se jím bude zabývat asi jako Evropskou ústavou. Ale aspoň existuje.
Sociální demokracie nemá nic podobného. Sečteme-li tedy fakta, neobjevilo se zatím – kromě Paroubkova nástupu – nic, co by ohrozilo roli ODS jako favorita voleb.
