Čerstvý příklad posledních dvou týdnů. Nejdřív ministr financí Eduard Janota oznámil, že v době krize si politici musí utáhnout opasky. Poslancům, senátorům, členům vlády i prezidentovi navrhl snížit platy o dvacet procent a kromě toho konečně zdanit jejich náhrady na bydlení, ošacení, telefony, asistentky. Plat poslance by se snížil o deset tisíc, dalších zhruba deset tisíc dolů by šlo z poslaneckých náhrad při zdanění.
Politici zleva zprava souhlasně pokývali hlavou. Jenže – dva dny nato "chytré" politické hlavy zasedly a z dvaceti procent byla rázem procenta čtyři (poslanecký plat se tím snižuje jen o dva tisíce!).
Vzápětí šli poslanci hlasovat. Čtyři procenta dolů sobě i ostatním ústavním činitelům schválili, s poslaneckými náhradami, které často dosahují výše než samotný plat, to vyřešili šalamounsky: do zákona o dani z příjmu vepsali, že náhrady podléhají normální dani, ale do zákona o platech politiků to nevepsali. Takže tady najednou stály dva protichůdné návrhy, které doputovaly do Senátu. A hádejte, který z nich si senátoři vybrali? Žádné daně se z náhrad platit nebudou!
Báchorka "Jak si politici plat snižovali, až si nakonec málem přidali" trvala pouhých šestnáct dnů. A předem bylo jasné, že se tady příliš ořezávat nebude.
O změně platů politiků se diskutuje totiž hlavně před volbami. To padají různé revoluční nápady. ODS ještě v srpnu chtěla odměňovat ústavní činitele v závislosti na vývoji HDP. Šéf ČSSD zase přišel s radikálním snižováním platů. Jenže pak se volby odsunuly o sedm měsíců, ODS nic nenavrhla a Paroubek se svým nápadem neuspěl ani mezi vlastními poslanci. U zákonodárců zvítězil strach z hubenější peněženky nad strachem z hubenějších volebních výsledků.
Přesto by po letech planých řečí měli najít odvahu k činu a současný stav (část zdaněného platu + stejně tak vysoké, ale nezdaněné náhrady) by konečně měli změnit. Uzákonit jen jeden plat, dostatečně vysoký, jak se na ústavní činitele sluší, ale hlavně celý zdaněný. Zneužívání náhrad na nákup bytů a jiných statků, trapné stejně jako dohadování o tom, jestli zdanit, nebo nezdanit, voliči stejně zhlavy do voleb nevymažou.
A když naopak politici ukážou vůli neprofitovat z nespravedlivých výhod, které si sami udělili, voliči to možná ocení.
Třeba jako u hříšníka, místopředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. Ten si z náhrad nastřádal na byt, a když to prasklo, řekl, že je nutné systém změnit. A jak skončil? Je pořád jedním z nejpopulárnějších politiků v zemi.
Takže, politici: bez řečí a bez odkladů – vzhůru do toho!
