„Teoretická šance získat zprávy větší dokumentární hodnoty se Moravcovi naskytla až v únoru 1936...“ Jenže to nebyla zásluha plukovníka Františka Moravce, nýbrž pouhá náhoda.
Opatrné namlouvání
Dne 10. února 1936 přivezli pošťáci na MNO v Praze obyčejnou zelenou obálku s korunovou známkou TGM, orazítkovanou na poštovním úřadě Most 8. 2. 1936. Uvnitř našli důstojníci na stroji německy psaný dopis: „Pisatel tohoto dopisu se nabízí české zpravodajské službě. Důvody vás budou sotva zajímat. Jsem schopen obstarat následující:
1. Všechny dotazníky německé tajné služby z let 1935 a 1936 o pěchotě, dělostřelectvu, jezdectvu, letectvu (velmi obsáhlé), průzkumu železnic, četnictvu, státní policii, celnictví a celkové organizaci československé armády...“ Z takových dotazníků se dá odvozovat, co všechno cizí zpravodajská služba ví a neví.
Dále nabízel neznámý člověk informace o reorganizaci německé vojenské zpravodajské služby abwehr, schéma její struktury na československém území, nový systém předávání zpráv, který měl vyloučit odhalení, podrobnosti o pohraničních služebnách abwehru a gestapa a další zajímavosti. Byl skromný. Stačilo mu jenom 15 tisíc marek v použitých bankovkách.
| ČESKOSLOVENSKO VE ZVLÁŠTNÍCH SLUŽBÁCH |
|
Česká televize vysílá od ledna na ČT 2 seriál Československo ve zvláštních službách. iDNES připravil ve spolupráci s autorem seriálu Karlem Pacnerem speciální přílohu o tomto projektu. První svazek stejnojmenné čtyřdílné knihy o československých výzvědných službách právě vychází v nakladatelství Themis. |
Máme tuto nabídku přijmout? Není to nějaká lest německé výzvědné služby abwehr? Nový přednosta druhého oddělení plukovník František Hájek váhal, debatoval o tom s nejbližšími podřízenými, rovněž informoval některé nadřízené. Nakonec se rozhodl odpovědět kladně. Za pokus to stojí, i kdyby se jednalo o provokaci.
Odpověď měl zformulovat podplukovník František Moravec, přednosta pátrací a obranné skupiny. Poslední zprávy o armádních útvarech sloužících k ochraně německých hranic mělo druhé oddělení z roku 1932. Tehdy je získalo výměnou s Poláky. Nejnovější spisy o stavu německého letectva pocházely z let 1933 - 34.
Odpověď zněla: „Vaše nabídka mne zajímá. Třebaže nemám z Vaší strany dostatečnou záruku, přikládám požadovanou zálohu. Kdybyste nemohl svým slibům dostát, využijte ji podle libosti. Celou sumu obdržíte během tří týdnů, jestliže nám do té doby část nabídnutého materiálu předložíte, respektive zašlete k nahlédnutí. Písemnou odpověď adresujte na Karl Schimek, Prag XIX, Dostálova 16. PS: Prosím o udání Vaší příští adresy.“
Odpověď ve dvou obálkách doručil kurýr podvečer 10. února 1936 na PAÚ Litoměřice. F. M. odepsal okamžitě, ale ne příliš zajímavě. Obecně popsal situaci na pobočce gestapa v Drážďanech. Jediná důležitá změna spočívala ve výměně majora Arnošta Helma za mladého hejtmana Nowacka, který přišel z francouzského oddělení.
První schůzka
Po další korespondenci agent odpověděl: Materiál dostanete v pondělí 6. dubna ve 20.30 hodin na křižovatce silnic Vejprty – České Hamry – Nové Zvolání, plánek místa setkání přikládám. Poblíž Vejprt zajistěte bezpečný pokoj k rozmluvě. Před svítáním se musím vrátit. Moravec obratem schůzku potvrdil. Peníze až tam. Heslo Altvater.
Pracovníci druhého oddělení se domluvili s místními veliteli policie, četnictva, armády. Nechali udělat průzkum terénu. Naplánovali dva řetězy hlídek. Zajistili si stálé telefonické spojení. Hranice probíhala uprostřed potoka, přes který vedla dřevěná lávka. Na německé straně byla louka a půl kilometru od ní silnice. Na české straně směřovala příkrá stráň k vesničce Neugeschei, také k železniční trati a silnici na Vejprty. Přesně o půl deváté dorazil neznámý muž. Přišel z české strany – zřejmě si všiml početného zajištění při hranicích. Na zádech nesl batoh.
Zpravodajci s ním odjeli autem do kasáren v Chomutově. Neznámý se představil jako civilní zaměstnanec abwehru v Drážďanech, v oddělení radio-foto, které vede hejtman Gert. Jako kreslič a fotograf tam pracuje dva roky. Dostává 350 marek měsíčně, tedy 320 marek čistého. Agent, kterého začali v kartotéce druhého oddělení krátce nato vést jako spolupracovníka první kategorie A-54, vytáhl z batohu dva fascikly dokumentů.
Byly to materiály o organizaci abwehru a gestapa v Drážďanech, náčrt pohraniční agenturní sítě a náčrt hluboké sítě agentů podle oboru působnosti. Krátká síť měla šest expozitur, odkud směřovali kurýři do jednotlivých prostorů v Čechách. Zpravodajce překvapil hrozivý rozsah a hustota sítí. Měla pokrýt celé Sudety, její členy doporučovali někteří vedoucí Henleinovy strany.
Dlouhá síť, která byla ve stádiu výstavby, vypadala ještě nebezpečněji – abwehr se zajímal prakticky o všechny posádky. Zatím však nebylo jasné, jestli už všude zverboval agenty, kteří mají zahájit činnost těsně před válečným konfliktem anebo na jeho začátku. Tito takzvaní mobilizační agenti mají dostat vysílačky.
Moravec se překonával. Nařídil, aby novému agentu dal vysoký honorář - tři tisíce marek a dvě stě korun. Ovšem pak musel neznámý podepsat účtenku. Po kratším zdráhání tam napsal Jochen Breitner. Všichni věděli, že je to falešné jméno, ale byli spokojeni.
Nový protihráč
Už na jaře 1933 zaznamenali četníci a zpravodajští důstojníci pluků v severních Čechách, že vedoucím zpravodajské služby v Neuhausenu v Sasku je jakýsi Paul Thümmel. „Překračuje naše státní hranice a je ve styku s našimi státními příslušníky.“ uváděl první záznam druhého oddělení HŠ o tomto protihráči.
Thümmel se narodil 15. ledna 1902 v Neuhausenu. Vyučil se pekařem a cukrářem, pomáhal otci. V roce 1927 se podílel na založení místní organizace NSDAP. Stal se nositelem zlatého odznaku strany číslo 61 574 – tím se zařadil mezi posvěcené nacisty. Byl asi 175 centimetrů vysoký, středně silné postavy, vlasy měl kaštanové.
Čeští agenti se pokoušeli Thümmela stopovat. Například ráno 30. března 1933 přešel na dvoudenní propustku na Liberecko. Odjel autobusem spolu s bývalým fořtem Němcem Karlem Hertrampfem z Mníšku do Janova. V Horním Litvínově se rozdělili a četnickému agentu se ztratili z očí. Později se zjistilo, že Hertrampf někam odjel autem, kdežto Thümmel se vrátil.
Moravec usoudil, že ho před zatčením varoval Němec Hugo Kunze, který dělal pro jednu saskou firmu obchodního cestujícího a bydlel u tchána v Mníšku. Později se prokázalo, že Kunze patřil mezi Thümmelovy agenty.
Když v zimě 1933 - 34 Thümmel definitivně skončil s pekařstvím, začal budovat svou síť. Nejméně od května 1933 pracoval pro abwehr Drážďany pod krycím jménem Bär, česky Medvěd. Brzy získal sudetského Němce Johanna Lachnita, který ho seznámil s dalšími souvěrci ochotnými ke spolupráci. To byl první velký úspěch. Jenže Lachnitův zápisník se dostal do rukou československé kontrašpionáže. Slibná síť padla dřív, než mohla zahájit činnost.
Vojenští znalci konstatovali: „Paul Thümmel je znám jako velmi nebezpečný člen říšskoněmecké výzvědné služby, který používá bezohledně všech prostředků k dosažení svého cíle. U něho se soustřeďují zprávy a materiál dodávaný agenty německé zpravodajské služby z našeho pohraničí v prostoru Most – Teplice – Chomutov .“
Opravdu zpravodajská hra?
V červnu 1937 přinesl A-54 do hotelu Pošta v Karlových Varech přehled reorganizace gestapa a abwehru v Drážďanech, seznam sběren zpráv, výňatky z tajných projevů Hitlera a ministra války Wernera von Blomberga o „státním nepříteli číslo jedna“, kterým se stalo Československo, adresy německých vyzvědačů, oběžníky služebnám, dotazníky agentům. Analytici druhého oddělení došli k závěru, že A-54 má nyní větší možnost získávat tajné informace než dřív, navíc informace mnohem kvalitnější.
Příště se sešli 14. července. Na hranicích naložili vyzvědače do auta a odvezli do tajného bytu v Praze. Moravec napsal: Tehdy nám A-54 oznámil, že se konaly manévry německého generálního štábu, jejichž tématem byl plán pro konflikt s Francií a ČSR. „Cvičení podle agentovy relace vycházelo z předpokladu, že Francie neposkytne Československu žádnou účinnou vojenskou pomoc v případě jeho přepadení Německem. Tento předpoklad nebyl nikterak chimérou, opíral se o reálné poznatky zjištěné nacistickou výzvědnou službou.“
Při této návštěvě také agent podepsal závazek spolupráce: „Prohlašuji tímto, že jsem vstoupil dobrovolně do služeb československé zpravodajské služby. Budu plnit svědomitě všechny uložené úkoly a dám k dispozici všechny věci a dokumentární materiál, k němuž mám přístup. Praha 14. července 1937. Joachim Wedel, nadporučík, Drážďany N, Carola Allee 14.“ Opět nové jméno – opět zřejmě falešné. Ovšem to nebylo důležité – na takové utajování byli zpravodajci zvyklí.
„Skoro s jistotou lze mít za to, že až do podzimu 1937 provozoval Thümmel své špionážní obchody s pražskou ústřednou vojenské tajné služby na svou pěst,“ domnívají se historici Jaroslav a Stanislav Kokoškovi. „Při jejich sjednávání si nepočínal zrovna nejobratněji a jako člověk, jemuž šlo především o peníze, sliboval zpravidla víc, než bylo v jeho možnostech.“
„A když se nakonec přece jenom mezi vyzvědače vyšší kategorie vyšvihl, v kontrašpionážní sekci podle svědectví tehdejšího majora Bohumila Dítěte i pak »stále ještě vznikaly pochybnosti, že může být provokatérem«. Zřejmě především proto, že některé zprávy o německé agentuře na území republiky, které za velký honorář Bartíkově obraně dodal, se nepotvrdily nebo byly očividně mylné. Ostatně najednou po rozboru jeho zásilek zavládly rozpaky i v pátrací sekci.“
Třebaže žádné důkazy neexistují, Kokoškovi se na základě různých náznaků domnívají, že od té doby se Thümmel stal „vědomým účastníkem zpravodajské hry abwehru“. „Patrně do ní vstoupil z vlastní iniciativy, nejspíš z nutkavé potřeby ukázat svým kolegům v důstojnických uniformách, že se jim po profesionální stránce nejen vyrovná, ale že dokáže plnit i takové úkoly, které jsou očividně nad jejich síly...“
„Asi už tehdy si dobře promyslel, jak na to: plukovníku Moravcovi bude přihrávat dezinformace připravené odborníky abwehru, ale především mu stejně jako dříve bez vědomí svých nadřízených bude prodávat pravý výzvědný materiál z vlastních zdrojů.“
Vysílačka do Mukačeva
Koncem března 1938 se v Karlových Varech konal sjezd SdP. Vůdce strany Konrad Henlein tam vznesl požadavky, které byly pro pražskou vládu nesplnitelné. Konfrontace sudetských Němců a československého státu nabírala na obrátkách.
Začátkem května přinesl agent k četníkům ve Vejprtech zavazadlo, které poslali na Hlavní štáb do Prahy se vzkazem, že příště přijde za dva dny. V krabici označené jako Satrapovy původní lahůdkové párky našli zpravodajci tajnou vysílačku určenou Bennovi Weissovi-Herkowitzovi do Mukačeva na Podkarpatské Rusi. Zpravodajci ji poslali na příslušnou adresu.
Voral přinesl řadu drobných informací – jména agentů včetně mobilizačních, místa mrtvých schránek i schůzek, mapy se zakreslenými opevněními, protistátní letáky, prozradil, že v okolí Mostu a Bíliny nad Labem, kde by se měl uskutečnit průlom, nyní zahájí abwehr průzkum. Opět směsice údajů reálných a falešných.
Avšak později, kdy krize mezi Německem a Československem vrcholila, do Vejprt nepřišel. Ozval se až 27. září stručným dopisem, poprvé česky, byť kostrbatě: „Sděluji Vám, že v důsledku dnešní situace nelze žádné obchodní záležitosti ani dojednávat, ani provádět.“ Tedy sdělení, že spolupráci ukončuje.
Jméno hlavního důvěrníka abwehru Drážďany Paula Thümmela se ocitlo na seznamu říšských zpravodajců, kteří dostali vyznamenání za boj proti Československu.
Tvá nemoc je velmi nebezpečná
Agenta A-54 snad všichni důstojníci druhého oddělení už odepsali. Ozval se až koncem února 1939. Na pohlednici České Lípy psal Emilu Schwarzovi: „Milý strýčku. Vřelé díky za Tvůj dopis. Tetička Ti vzkazuje, že Tě hodlá brzy navštívit. Máš se hodně šetřit a být opatrný, protože Tvá nemoc je velmi nebezpečná... Voral.“
Další dopis přišel 3. března. Poprvé zněl německý text tak naléhavě: „Musím s Tebou bezpodmínečně mluvit. Situace je mimořádně napjatá. Buď velmi opatrný. Přijdu v sobotu 11. 3. ráno do Turnova. Očekávám Tě určitě od 7.00 ráno v nádražní restauraci v Turnově. Prosím, přijď zcela určitě. S vřelými pozdravy Tvůj synovec Voral.“
Na nádraží v Turnově ho vyzvedl štábní kapitán Fryč a odvezl ho do Prahy. „Sdělil mi bez jakéhokoliv úvodu, že Čechy a Morava budou 15. března obsazeny a že Slovensko se za německé patronace osamostatní,“ napsal později major Strankmüller, který jednání s agentem A-54 vedl.
„Postupně mně agent na mé dotazy sdělil všechny podrobnosti. Byl informován i o tom, že ve dnech 12. až 14. března mají být v Brně a Jihlavě organizovány provokační akce zbylé německé menšiny, které měly ospravedlnit Hitlerovu pomoc německým soukmenovcům na zbytku našeho území a politicky aspoň částečně odůvodnit nutnost porušení mnichovské dohody.“
Moravec a Strankmüller sepsali memorandum pro nejvyšší vojenské činitele a členy vlády: „Německo usiluje již delší dobu o odtržení Slovenska od historických zemí republiky. Jest v intencích Německa podřídit si hospodářsky a přimknout politicky rozdělené části Česko-Slovenska, aby v zárodku zamezilo utvoření bloku, jímž by byla ztížena německá expanze na východ... Akce je plánována na 15. března 1939.“
Den před obsazením zbytku Československa plukovník František Moravec s menší skupinou svých důstojníků odletěl do Velké Británie. Skutečně v poslední chvíli – a zásluhou A-54. To byl patrně největší přínos tohoto agenta za dobu samostatnosti republiky.
