Své si odnesou i České dráhy. Dveře, jimiž vypadl fanoušek, nešly zamknout, a dráhy také, patrně rozumně a po mnoha neblahých zkušenostech, podstrkují fotbalovým pretoriánům pro ukájení jejich devastačních pudů staré vagony.
Dveře se stanou jakýmsi nešťastným hrdinou – policie u nich stát nemůže, žádá na drahách, aby příště už šly dveře vlaku zamknout. To se však dráhy dočkají nové kritiky: proč poskytují sportovním vandalům zánovní vagony?
Zkuste si to sami – zničte něco na ulici, kopněte policajta, vyražte výlohu, převrhněte auto. Za chvíli budete zatčeni, po čase (asi zbytečně dlouhém) u soudu dostanete trest. Pokud totéž uděláte v zástupu dvou set vlajkařů, nestane se vám nic.
Ve vlaku, v němž se tragédie fanouška stala, policie byla: strpěla, že cestující neplatili jízdné, strpěla, že vlak demolovali.
Právní poměry a pořádek ve vlaku určují ti, kteří jej demolují, nikoliv policie. Zvláštní pravidlo: je-li vandalů větší počet, jejich vandalství se nepočítá. Ale musí to být vandalové sportovní.
Tanečníků na lukách se policie nebojí – jde po nich ostře, za radostných pochval předních politiků. Sport má u nás postavení ještě divnější než České dráhy.
Jako by jedno vytvářelo druhé: kolem drah se sdružují špinavé postavy v hábitech, o nichž není jasné, jestli jsou to železničáři, nebo bezdomovci. Na drahách šíří smrad, křik, vláčí s sebou nejasná psiska a papírové krabice s vínem. Každý se jich bojí, jim je v drážním prostředí dobře. Pro ně tu dráhy jsou, jen hlupák si myslí, že mají něco někam vozit.
Ve světě fotbalu je to podobné: zase podivné postavy, asociální příšery páchnoucí fašismem a hrubostí. O sport nejde, nýbrž o tu hrubost, o surovou válku mezi mladými občany. Na obojí dává stát peníze. Bůh ví, proč.
Teď se to ve vlaku protnulo. Dvě inspirativní prostředí. Špína vlaků a špína sportu. Nikoliv poprvé. Už vyhodili z vlaku průvodčí, zmrzačili kolemjdoucí ženu. Policie s nimi jedná v rukavičkách.
Na tento článek se ozvou svorně: krása sportu a důležitost dopravy, řeknou. Měli by se dočkat jediné odpovědi: když někdo poruší zákon, hlava nehlava, ber kde ber, či jak to politici rádi říkají, má být potrestán.
Porazit tři sta extremistů by pro policii neměl být problém. Stejně jako vypudit páchnoucí smečky z nádraží. I kdyby u toho vykrvácela. Proto tu je. Víc než celý fotbal a všichni tuláci světa je právní pořádek.
Politici rádi chodí na tribuny. Předstírají, že fotbal milují (je to populární sport), a věří tomu, že se tak získávají hlasy. Asi nevědí, kam to lezou.
Že na stadionu nejde o usměvavé a populistické sportovní odpoledne, nýbrž o dost drsné protofašistické peklo. Že se vlísávají do přízně lidí, kteří by měli být za mřížemi. A také by za nimi byli, nekrýt je svatost fotbalu.
Kolik se už z veřejných peněz postavilo stadionů a hřišť? A kolik galerií, koncertních síní?
Navrhuji celonárodní debatu: je pro duši země důležitější řev hulvátů v ochozech, nebo výstava obrazů a koncert kvarteta? Je to otázka dost aktuální – ale sám cítím posměch, jemuž se vystavuji. Přece fotbal, blbečku, rachot po ulicích a demolovaný vlak, křičí davy fanoušků a davy politiků s nimi.
Kvartetu narazí housle na hlavu. Nešťastný přítel fotbalu vypadl z vlaku. To je tragédie. Ale stejnou tragédií je celý ten fotbalově fašistický vřed na duši země. Kdo by se chtěl ptát, kudy to u nás půjde, nemusí. Už je rozhodnuto. Dejte jim lepší vlaky, ať je co pořádného demolovat. Kvarteto ať si hraje doma.
Dveře se stanou jakýmsi nešťastným hrdinou – policie u nich stát nemůže, žádá na drahách, aby příště už šly dveře vlaku zamknout. To se však dráhy dočkají nové kritiky: proč poskytují sportovním vandalům zánovní vagony?
Zkuste si to sami – zničte něco na ulici, kopněte policajta, vyražte výlohu, převrhněte auto. Za chvíli budete zatčeni, po čase (asi zbytečně dlouhém) u soudu dostanete trest. Pokud totéž uděláte v zástupu dvou set vlajkařů, nestane se vám nic.
Ve vlaku, v němž se tragédie fanouška stala, policie byla: strpěla, že cestující neplatili jízdné, strpěla, že vlak demolovali.
Právní poměry a pořádek ve vlaku určují ti, kteří jej demolují, nikoliv policie. Zvláštní pravidlo: je-li vandalů větší počet, jejich vandalství se nepočítá. Ale musí to být vandalové sportovní.
Tanečníků na lukách se policie nebojí – jde po nich ostře, za radostných pochval předních politiků. Sport má u nás postavení ještě divnější než České dráhy.
Jako by jedno vytvářelo druhé: kolem drah se sdružují špinavé postavy v hábitech, o nichž není jasné, jestli jsou to železničáři, nebo bezdomovci. Na drahách šíří smrad, křik, vláčí s sebou nejasná psiska a papírové krabice s vínem. Každý se jich bojí, jim je v drážním prostředí dobře. Pro ně tu dráhy jsou, jen hlupák si myslí, že mají něco někam vozit.
Ve světě fotbalu je to podobné: zase podivné postavy, asociální příšery páchnoucí fašismem a hrubostí. O sport nejde, nýbrž o tu hrubost, o surovou válku mezi mladými občany. Na obojí dává stát peníze. Bůh ví, proč.
Teď se to ve vlaku protnulo. Dvě inspirativní prostředí. Špína vlaků a špína sportu. Nikoliv poprvé. Už vyhodili z vlaku průvodčí, zmrzačili kolemjdoucí ženu. Policie s nimi jedná v rukavičkách.
Na tento článek se ozvou svorně: krása sportu a důležitost dopravy, řeknou. Měli by se dočkat jediné odpovědi: když někdo poruší zákon, hlava nehlava, ber kde ber, či jak to politici rádi říkají, má být potrestán.
Porazit tři sta extremistů by pro policii neměl být problém. Stejně jako vypudit páchnoucí smečky z nádraží. I kdyby u toho vykrvácela. Proto tu je. Víc než celý fotbal a všichni tuláci světa je právní pořádek.
Politici rádi chodí na tribuny. Předstírají, že fotbal milují (je to populární sport), a věří tomu, že se tak získávají hlasy. Asi nevědí, kam to lezou.
Že na stadionu nejde o usměvavé a populistické sportovní odpoledne, nýbrž o dost drsné protofašistické peklo. Že se vlísávají do přízně lidí, kteří by měli být za mřížemi. A také by za nimi byli, nekrýt je svatost fotbalu.
Kolik se už z veřejných peněz postavilo stadionů a hřišť? A kolik galerií, koncertních síní?
Navrhuji celonárodní debatu: je pro duši země důležitější řev hulvátů v ochozech, nebo výstava obrazů a koncert kvarteta? Je to otázka dost aktuální – ale sám cítím posměch, jemuž se vystavuji. Přece fotbal, blbečku, rachot po ulicích a demolovaný vlak, křičí davy fanoušků a davy politiků s nimi.
Kvartetu narazí housle na hlavu. Nešťastný přítel fotbalu vypadl z vlaku. To je tragédie. Ale stejnou tragédií je celý ten fotbalově fašistický vřed na duši země. Kdo by se chtěl ptát, kudy to u nás půjde, nemusí. Už je rozhodnuto. Dejte jim lepší vlaky, ať je co pořádného demolovat. Kvarteto ať si hraje doma.
