Mezi ní a panem Kratochvílem je zásadní rozdíl. On hospodaří se svými penězi, ona s našimi. Když jemu sázka na úvěr nevyjde, přijde o byt a auto. Když nevyjde Špidlovi, nestane se mu nic. Potíže bude mít příští vláda a opravdu vážné problémy se projeví za deset let. Současní ministři budou ovšem váženými lidmi a kdekdo si bude říkat: Jo, za Špidly, to se žilo.
Když si půjčuje pan Kratochvíl, rozumně podstupuje určité riziko. Když si půjčuje vláda, přesouvá riziko na jiné. Proto je každý rozpočtový schodek v zásadě špatný. A čím vyšší, tím horší.
Má tedy pravdu ODS, když ústy poslanců hřímá o národní katastrofě a nových Argentinách? Může ji mít, ale zdaleka to není jisté. Vláda by udělala lépe, kdyby na vědu ušetřila, než když si na ni půjčuje. Pokud však půjčené peníze vynaloží rozumně, mohou se do jisté míry vrátit.
Pan Kratochvíl si půjčil velkou sumu. Ví však, že ji bude muset splatit. V budoucnosti se musí zříci dovolené, cigaret a piva. Nebo musí po večerech nabízet herbalife.
Vláda nemusí nic. Proto bude v pokušení půjčené peníze projíst. To jest, dát všem, kdo o to požádají. V takovém případě se naplní Klausova vize národní katastrofy.
Pokud Špidla nedovolí, aby se peníze rozházely, může uspět. Vyšší mzdy učitelům a vědcům se prostě nemohou nevyplatit. Je potřeba spravit silnice a postavit aspoň dvě tři slušné nové. Je potřeba pomoci Ostravsku a severním Čechám. I takové výdaje se pravděpodobně vrátí.
Není potřeba dotovat podniky, které musí zkrachovat. Není potřeba uplácet zemědělce a železničáře, aby náhodou nestávkovali. A aquaparky ať si opravdu každý staví ze svého.
Rozpočtový schodek není dobré řešení. Pan Špidla ať ukáže, zda je to nejméně špatné řešení ze všech možných.
