Vládní tým vypadá vcelku obstojně: nové tváře jsou, až na výjimky, bez kompromitující minulosti. To je plus kabinetu. Dává naději, kterou obvykle hodnotíme slovy "nové koště dobře mete". Prvním a nejdůležitějším úkolem vlády je vstup do Evropské unie. Zde není pochyb, že ministři udělají vše. Evropu má koaliční trio na vývěsním štítu.
V dalším už jistotu nemáme. Jen předpoklad. Pravé vládní křídlo je rachitické, a proto budeme svědky i objekty budování velesociálního státu. Tak Lidový dům slíbil, s tím vyhrál volby. Obyčejnému člověku, jak ČSSD s oblibou říká, se může dařit lépe než dosud. Žádné bolavé reformy socialisté neměli v programu. Sociální dávky a podpory kdečeho spíš porostou, než aby se v zájmu ozdravení hospodářství snižovaly.
Ani obyčejný člověk však není živ pouze z krátké radosti nad přidanou stokorunou, bezplatnými léky a regulovaným nájemným. Vláda může být úspěšná a republika spolu s ní jen v případě, když prosadí životně nezbytné reformy - penzí, vzdělávání a státních financí. I línou spravedlnost musí vláda píchnout pořádně do slabin. Bez těchto reforem bude republika zaostávat v celosvětové konkurenci. Bez rozšíření řad vysokoškoláků nám ostatní země ukážou záda. A nadlouho.
Na životě onoho obyčejného člověka by se zaostávání spojené se zadlužením neprojevilo hned ale za pár let určitě hodně. Záleží jen na tom, jak Špidla využije svůj finanční "rok navíc". Pokušení, že kvůli sociálnímu pohodlí podá prst komunistům, a budoucnost svou i svých dětí tak projíme, je, bohužel, veliké.