Hlasování o důvěře kabinetu, stejně jako o nejspornějších zákonech z reformy, nic nepotvrdilo, ale ani nevyvrátilo.
Poslanec Hojdar je stále slabým článkem koalice. Pořád platí, že reforma je povýtce jen souborem úsporných opatření opentleným zdražováním, Lidový dům za svým předsedou nestojí jako jeden muž a ODS se na lepší vládu nadále nezmůže.
Celý Řím však také nebyl postaven za jediný den. Uhájila-li tedy vláda pro sebe další čas, k čemu ho má využít? Ve "svém Římě" zatím staví jen pevnější hráze, aby nás zakrátko nespláchla vlna dluhů. Ale to by musela udělat každá nehloupá vláda jako součást běžného provozu.
Pro Špidlovy reformní úspěchy - zvýšení některých daní, snížení pro firmy, zpřísnění penzí, stavebního spoření či nemocenské - není zapotřebí mít mimořádného filipa pod čepicí.
Teprve až další vládní záměry a reformní kroky přesvědčí, zda si koalice zasloužila přežít. Zda dokáže nejen hasit akutní potíže země, ale posunout ji o kus dál - k prosperitě.
Především je nutné zgruntu změnit penzijní systém a zdravotnictví, které stahují ke dnu mnohamiliardové dluhy. O zásadní reformu se hlásí i daně. Jsou vysoké i spletité (jen v dani z příjmů najdeme více než stovku výjimek!).
Zjednodušení a snížení by prospělo každému, kdo lidem dává práci... Dočkáme-li se těchto změn, teprve pak můžeme říci: Špidlova vláda si zaslouží své čtyři roky.