Chudí však mohou zbohatnout jen tehdy, když se to vyplácí i bohatým. Ti se nesmějí děsit přemrštěných daní a soudu za každou maličkost. Vladimír Špidla se zatím tváří tak, že to nechápe.
Předpokládejme však, že sestaví vládu - má k tomu všechny potřebné karty. Tato vláda má dovést zemi do Evropské unie. Chtě nechtě musí i modernizovat alibistickou a pomalou justici a zreformovat byrokratický sy- stém. Vladimír Špidla se tváří tak, že tyto úkoly chápe.
Lze spojit ideologii a pragmatismus dohromady? Miloš Zeman dokázal, že ano. Nakrmil lidi řečmi o spálené zemi a čistých rukou, přivedl zahraniční investory, privatizoval banky, vydupal ze země slušný růst a silnou korunu. Svému nástupci umetl cestu a hodil mu na krk břemeno státního dluhu. Zeman ovšem vládl za pomoci ODS. Nástupce bude pravděpodobně vládnout za pomoci komunistů. Je to rébus projít bažinou, a neušpinit se.
To, že se pan Špidla patrně neobejde bez komunistů, je znakem krize politického systému. Dvaačtyřicetiprocentní volební neúčast a osmnáct procent hlasů pro KSČM ukazují na selhání establishmentu. Ideologický démon bude nyní panu Špidlovi našeptávat: "Ty v tom nejedeš, za to mohou tuneláři a prostitutky z ODS."
Pragmatický jej však bude varovat větou vytesanou na hrobech: "Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy." Pravice se zničila na nenápadité konfrontační politice. ODS vsadila na tři mrtvé karty. Pana profesora, národní zájmy a strašení socialismem. Koalice se tvářila jako mesiáš, a přitom dokázala v jednom měsíci předvést všechny nectnosti těch, které kritizovala.
Sociální demokracii spadlo vítězství do klína, protože dělala o něco menší chyby. Když nyní Špidla uvěří ideologickému démonu, poškodí sebe i zemi. Doufejme, že uvěří pragmatickému. Ale co s komunisty?
