Kdyby neměly odbory po ruce média lačná použitelného konfliktu, nikdo by si jich ani nevšiml. Sociální trápení našich pracujících nebude asi tak horké.
Jestli vláda teď nesebere odvahu k prosazení škrtů, bude definitivně orazítkována jako slabá a bez odvahy. Paradoxní přitom je, že koalice odborářům už v mnohém vstříc vyšla a ani si nepočkala, jestli budou protesty stát za to.
Minimální zdanění živnostníků, plošné zavedení registračních pokladen: to není nic jiného než úlitba odborářům. O skutečném fiskálním přínosu těchto kroků musí s úspěchem pochybovat každé malé dítě.
Vláda prostě ví, že reformy krátkodobě pocítí především tradičně sociálně slabší levicový elektorát (jinak to nejde vymyslet), a pořád vymýšlí obezličky pro své voliče: na bohaté podnikatele si přece vyšlápneme taky. Nic naplat, že ti nejbohatší se z toho vždycky vyvlíknou.
Dále drceni budou živnostníci. ČSSD v tuto chvíli definitivně vzdala možnost získat si některé drobné podnikatele jako voliče. Co by asi Špidlova vláda dělala, kdyby na ni někdo opravdu zadupal? Kdyby odborářské protesty nebyly rakousko-uhersky ležérní, ale po francouzsku či italsku pořádné a tvrdé?
Posledních pár týdnů to vypadalo, že vládní koalice v očekávání protestů hraje zvláštní hru: pořád mlží, vždycky říká, že jedná o něčem jiném, než v ten den slíbí, odkládá rozhodnutí, odsouvá tiskovky na půlnoc. Teď s tím může už konečně přestat a začít konat. Protesty nestály za to.
Včera premiér Špidla řekl odborářům, že reforma ODS by byla daleko tvrdší. Má pravdu: ODS nemusí brát ohledy na odborářské voličstvo. První Špidlův chytrý politický tah.
