To je na Západě běžné, v Česku moc ne. Svou linii bude premiér obhajovat i na sjezdu. Jeho lapačka na voliče je ale proti té Zemanově v mnohém příliš úzká. Špidla totiž vědomě vyklízí pozice na levici.
Když Zeman čas od času vystřelil ze svého vulgárně-populistického děla (například na sudetské Němce), činil tak z pragmatických důvodů: potřeboval na svou stranu získat část primitivního komunistického elektorátu.
Druhá věc je, že za čas se Zemanovi v podobných vulgarismech docela zalíbilo a jako premiér se už nutkání vystřelovat oplzlé bonmoty nedokázal zbavit. Zeman se také promyšleně obklopil bývalými komunisty, jako byl Šlouf. Něco podobného od Špidly čekat nelze.
Vulgární populistické výkřiky pouštět do éteru neumí a nechce. Stejně tak ale nepřetáhne další levicové voliče štědrou a rozhazovačnou socialistickou politikou. Tuto cestu by Špidla volil rád, protože jí věří, ale nemůže. V rozpočtu nejsou a nebudou peníze, musí se šetřit a bude se šetřit. Špidla se odřezává od dalších možných spojenců: nechce dělat kšefty s ODS ani s žádnými proponenty opoziční smlouvy uvnitř vlastní strany.
S různými šloufovci a grégrovci také skoncoval. Teď i s Rusnokem. Leccos z toho Špidlu možná šlechtí, ale v politice to asi nestačí. Jeho liberálně socialistický koridor je pořád užší. Vyjadřuje se úsečně, svoji vlastní živoucí a chytlavou vizi nenabízí. Může se tedy brzy stát, že se jeho strana vrátí na dráhu vulgárního populismu a politických kšeftů. Tentokrát už bez něj.
