Vám nevadí, že rozhodla jen slabá nadpoloviční většina voličů?
Porovnáte-li účast v referendech v různých zemích, zjistíte, že je to všude kolem padesáti procent.
V každé společnosti je určitá angažovaná skupina politicky myslících a uvažujících a podle všeho se tato skupina účastní veškerých rozhodování. Vezměte si, že volby do Senátu mají účast pod třicet procent, volby do sněmovny měly 58 procent.
Není to chyba politiků, vaší vlády, že jste dostatečně nevysvětlili, co je Evropská unie a proč je důležité jít hlasovat?
Je správné tu otázku položit, ale porovnejte referenda v ostatních zemích - bylo to podobné, všude kolem 55 procent.
Bál jste se někdy během kampaně, že referendum skončí s negativním výsledkem?
To ne. Byl jsem si jist, že dopadne zhruba tak, jak tvrdily průzkumy. Čekání na výsledek bylo přesto jedno z nejtěžších v mé politické kariéře, protože to bylo čekání na osud. Ne můj, ale celé republiky. Volby, které strana prohraje, nic neznamenají, budou volby další. Neudrží se vláda? To je běžná politická sezona.
Neschválení rozpočtu? O nic nejde, schválí se za tři měsíce. Kdežto toto byl osud. A myslet si, že by přišla druhá příležitost, je naivní.
Byla vláda připravena na variantu "ne"?
Nikdo by neuměl odhadnout celkový důsledek. Určitě by začala prudce narůstat nezaměstnanost, šel by dolů hrubý domácí produkt, sletěby hodnota koruny. Přišla by krize. Bůhví, co všechno by se dělo.
Přečetl jste vy sám celou smlouvu o přistoupení České republiky k Evropské unii? Přečetl jsem ji. Nevěnoval jsem však stejnou pozornost všem pasážím. Některé jsem podrobně studoval, u jiných jsem si jen ověřoval, co nich je a jaký mají základní smysl.
Co si myslíte o postoji Václava Klause? Čekal jste, že vám prezident pomůže s přesvědčováním lidí?
Ne, nečekal jsem, že by měl jiný postoj. Kroky prezidenta však komentovat nebudu.
Jaké jsou teď vaše vztahy? Jak často se vídáte? Telefonujete si?
Vídáme se málo, telefonujeme si přiměřeně: jen tehdy, když je k tomu nějaký důvod. Nejsou to žádné spontánní přátelské telefonáty jen tak pro radost. To rozhodně ne.
V rozhovoru pro Právo jste řekl, že když neprojde reforma veřejných financí, podáte demisi. Uděláte to?
Ano, je to pravda.
Dá se to chápat jako nějaký signál členům vaší strany?
Ale to není žádný signál. Prostě reforma veřejných financí je potřebná, a když ji nedokážeme zrealizovat, no tak přece nemůžeme překážet. Jsem přesvědčen, že to dokážeme. Nikdo jiný nic takového nepředložil. Komunisté nic, návrhy ODS jsou spíš legrační - jako třeba věčně vyrovnaný rozpočet.
Neprotestuje část vašich poslanců proti tomu, že kvůli reformě nesplníte řadu svých předvolebních slibů?
Ale to víte, že se pořád vedou diskuse o tom, co by se ještě dalo doplnit. To ano. Zkoumá se to horem dolem a k dílčím posunům ještě dojde. Nedojde k tomu, že by se to změkčovalo. Pokud dojde k nějakým posunům, tak se to spíš ještě přitvrdí, i když také ne podstatně.
Bouřící se odboráře vaše slova o tom, že reforma měkčí nebude, asi nepotěší...
To je pochopitelné, součástí dialogu jsou i protesty. Měkčí reformu připravit nemůžeme.
Před referendem jste zpochybnil televizní ankety, řekl jste, že ze zkušenosti víte, že je ovlivňují stranické sekretariáty. Kdy jste to zažil?
Že by to dělal přímo sekretariát, to ne. To jsem sice slyšel, ale sám jsem to nezažil. Avšak ti, kteří chtějí, aby hlasování dopadlo tak či onak, volají z mobilu na dané číslo třeba padesátkrát po sobě.
Jen nás napadlo, jestli to třeba nedělá i sekretariát Úřadu vlády?
Ne. Nikdy bych takový pokyn nevydal - ani tady, ani v sociální demokracii.
