Špidla čelí kritikům s klidem. Stejně přijal i oznámení, že přítel Gross se stává zároveň soupeřem.
Zjevně očekává, že zopakuje podzimní spanilou jízdu. Sází na to, že rebelové znovu svěsí uši. Patrně se domnívá, že důvody pro to, aby zůstal v Kramářově vile, jsou silné.
Jaké faktory však hrají v jeho neprospěch? Především je to sama reforma. Vicepremiér Sobotka se chová jako smrt - bere všechno. Zdá se, že kdyby mohl, zdaní i slepecké psy.
Nejde o to, že většina lidí má platit víc. Problém je v tom, že nevědí proč. Kabinet nebyl schopen změny, které se lidem jeví jako podivný slepenec, přesvědčivě zdůvodnit.
Snížení státního dluhu a pořádek ve veřejných financích je jistě chvályhodná věc: Ale proč na můj účet? říká si volič.
Druhým faktorem jsou vzkazy z Vysočiny. Miloš Zeman nepokrytě touží po krvi. Byl to on, nikoliv Říman, kdo první urážlivě označil Špidlu za psychicky nemocného. Vlivný důchodce má ve straně a v poslaneckém klubu poměrně početnou skupinu přívrženců.
Ti považují premiéra za neschopného vůdce, který vede sociální demokracii do nicoty.
Třetím nebezpečím pro Špidlovu hlavu je neoblíbenost vlády, a naopak vzrůstající přijatelnost komunistů. Sociální demokraté mají strach z toho, že nejen evropské a krajské, ale hlavně všeobecné volby v roce 2006 skončí katastrofou.
Pro Špidlu hraje vlastně jen jedna jediná, ale silná věc. Chůze po tenkém reformním laně je sice riskantní, ale všechny ostatní varianty jsou pro ČSSD ještě riskantnější. Špidla není člověkem, který by odešel dobrovolně, bude bojovat, neboť je přesvědčen o svém poslání.
A vládní krize může volební vyhlídky sociálních demokratů jedině zhoršit. Proto je dobře možné, že premiér své nepopulární a špatně vysvětlené reformy opět ustojí s hlavou na krku.
