Jiří Bartek a Jiří Lukáš se tento měsíc ocitli v hlavních zprávách světových agentur.
Díky jejich unikátnímu objevu lékaři v budoucnu rozpoznají mnohem dříve rané stadium rakoviny. Úspěch jim umožnily bezkonkurenční podmínky k práci v dánském Centru pro výzkum rakoviny.
Bartek s Lukášem patří k desítkám krajanů, které proslavilo zahraničí.
Důvod "emigrace" českých mozků na cizí univerzity a do vědeckých center je prostý: špičkové podmínky k bádání a mnohonásobně vyšší platy než v Česku. To může zatím tuzemská věda nabídnout badatelům jen ojediněle.
Návrat domů? Zatím ne
"Už jsme o návratu domů vícekrát vážně diskutovali a nevylučujeme to, ale ten čas ještě nenastal," říká Bartek. Odmítl i výhodnější nabídky z Cambridge, USA i ze Švédska.
"Stěhování by bylo pro naši skupinu katastrofa, investovali jsme deset let, abychom vytvořili metody a přístupy, které nemá nikdo jiný," vysvětluje Bartek.
A pak jsou tu děti: jeho dcera Simona je ve druhém ročníku gymnázia a zrovna vstoupila do dánské reprezentace v basketbalu. Syn Jiří začal studovat medicínu. I tyto podmínky drží vědce, které odborníci řadí do třídy Nobelovy ceny, v dánské Kodani.
I šéf české Akademie věd Václav Pačes přiznává, že nemůže v nabídce konkurovat zahraničním vědeckým centrům. "Bartek s Lukášem mají v Dánsku stejně jako jiní naši vědci v USA či Austrálii ohromné pracovní podmínky, na které je zatím nemohu nalákat.
A to nemluvím o platech. Jsou nejlépe honorovanou skupinou biologů v Dánsku," říká Pačes, jehož nabídky oba čeští vědci v dánských službách již několikrát odmítli.
I Jágr by v Kladně zakrněl
"Vždyť co by bylo z Jardy Jágra, kdyby zůstal v Kladně?" srovnává vědce se slavným hokejistou ředitelka Mikrobiologického ústavu Blanka Říhová. Své naděje proto posílá – jak jen je to trochu možné – do světa. Prý aby se v něm vědci otrkali a vrátili se vyučení. Profesorka nicméně přiznává, že čeští vědci se ne vždy vracejí. "Ale i tak nám pomáhají. Už jen tím, že k sobě zvou a zaučují nadějné české vědce," dodává Říhová.
Přesto se jí povedlo odlákat z USA špičkového vědce Petra Nováka. Nemohla mu sice nabídnout ani srovnatelný plat, ale světově vybavené pracoviště ano. "Tak výkonný iontový cyklotron, s jehož pomocí lze výrazně pokročit například v léčbě rakoviny, jsem neobsluhoval ani ve Spojených státech," přiznává Novák. Plat v USA a v Česku komentovat nechce. Říká jen: "Jsou nesrovnatelné."
A proč se po pětiletém pobytu v americkém Národním ústavu zdraví vrátil biochemik Leoš Valášek? "Asi jsem naivní, ale když se do Česka nebudou vědci vracet, nedopadne to s vědou nejlépe." Valáškovi se však často zasteskne po prostředí, v němž za oceánem pracoval. "Dohody tam platí. Neexistují výmluvy, že něco nejde. Peníze na výzkum se investují velmi efektivně. Tohle mi tu velmi chybí."
Na vědě šetřit nelze
Profesor Jiří Bičák tvrdí, že v teoretické fyzice, v níž Češi vynikají, není důležité, zda vědci působí doma, či v zahraničí. Například zakladatel české školy teoretické fyziky Ivo Babuška působí již od roku 1968 v USA. "Babuška je srovnatelný s Jiřím Bartkem," tvrdí Bičák. I on podporuje mladé české vědce a zve je do USA.
Na obětavost a vlastenectví špičkových vědců však nelze podle Pačesa spoléhat věčně. "Pokud budeme i dál dávat na vědu jen patnáct miliard ročně, vědci se vracet nebudou a ze země vymizí i špičková věda. Dříve zaostávající Finsko to pochopilo a dnes patří k nejlépe prosperujícím zemím v Unii."
