Chyby letištního personálu a cvičná raketa skvělé ukrajinské armády. Obálky s antraxem, které šířily smrt ve Spojených státech a hrůzu po celém světě, přestaly docházet. Zdá se, že šlo spíš o čin osamělého šílence podobného Unabomberovi než o promyšlenou akci teroristů.
Legenda o neporazitelnosti Talibanu splaskla. Bomby se zas jednou ukázaly jako silnější než fanatismus. Mudžáhidové prchají. Slova mully Umara o tom, že Amerika bude zničena, už neznějí západním uším hrozivě, spíše směšně.
Dvanáctého září všichni říkali: Svět se změnil. Nyní jako by se vracel do starých kolejí. Západ vítězí na celé čáře, ba je silnější než dřív. Světová koalice proti terorismu přivedla pod jednu vlajku dříve nesmiřitelné nepřátele. Za několik dní bude Usáma chycen a za 11. zářím se zaklapnou desky učebnic jako za Osvětimí nebo Hirošimou.
Do tohoto optimistického scénáře představa dobře organizovaných "spících agentů" nezapadá. Ukázalo se, že přeceňovat Usámu, dělat z něj všemocného satana, byla chyba. Na druhou stranu by byla chyba ho podceňovat, i když vítězství se zdá na dosah ruky.
Část jeho sítě byla odhalena v Belgii, Německu, Francii, později i ve Španělsku. S pádem Kábulu tato síť rozhodně nepadla. Je možná hůře ovladatelná a částečně ochromená rychlou a tvrdou reakcí západních vlád.
Možná se však chová logicky: zaútočí, až opojený Západ bude jásat a dnes tak hrozivá bezpečnostní opatření se vrátí k flegmatickému c'est la vie. Bylo by pěkné věřit, že svět bude bezpečný, až padne Kandahár. Bylo by to zároveň nesmírně pošetilé. Teroristé teď prohrávají. Ale to neznamená, že nejsou.
