Domácí terorismus je téměř všude v Evropě vysoko na žebříčku bezpečnostní agendy. Vzhledem k jeho vazbám na mezinárodní extremistické islámské skupiny je nezbytné, aby vlády přezkoumaly a nově promyslely, jak na něj reagovat. Mezinárodní bezpečnostní spolupráce, kontrola hranic a dohled nad dopravním sektorem jsou významné prvky, ale nejdou dostatečně daleko.
Vlády rovněž musí pojmenovat radikální tendence uvnitř evropských muslimských obcí a sestavit strategie, jimiž jim budou kontrovat. Úzkým cílem by mělo být zadusit terorismus hned v zárodku a širším cílem pak zahájit dialog s muslimskou komunitou.
Tato agenda zdůrazňuje mezikulturní komunikaci jako nejlepší způsob prolamování předsudků a negativních klišé na obou stranách. Z pohledu bezpečnostní politiky je záměrem mezikulturní komunikace pěstovat imunitu u těch složek muslimské obce, které jsou potenciálně vnímavé vůči extremistické propagandě. Cíl je jasný: předejít jejich radikalizaci a zverbování do služeb džihádu.
Marginalizace + diskriminace = radikalizace
Má-li výše zmíněná imunizace uspět, je důležité nejprve osvětlit, co vlastně dokáže člověka proměnit v džihádistu. Zdá se, že neexistuje jediná odpověď. Jedním společným vzorcem, který se objevuje, je však to, že džihádistické poselství, slibující smysl a totožnost, přitahuje podle všeho hlavně osoby, jimž chybí jistota, kdo jsou a kam směřují.
Loňská studie o německých muslimech analyzovala sociální integraci (včetně jejích překážek), náboženství a přístupy k demokracii, právnímu řádu a politicky motivovanému násilí. Velká většina respondentů byla přistěhovaleckého původu, přičemž čtvrtinu tvořili muslimové, jejichž rodiny bydlely v Německu už celou generaci nebo déle. Co se týče etnického původu a náboženské praxe, jednalo se o reprezentativní vzorek německé muslimské komunity.
kritický faktorSilné emoce vyvolaly vojenské zásahy v muslimských zemích pod vedením Spojených států a také situace Palestinců. |
Studie přinesla cenné postřehy: odhalila úzkou vazbu mezi radikalizací a "zprostředkovanými“ prožitky marginalizace a diskriminace. Kritickým faktorem byly silné emoce vyvolané vojenskými zásahy v muslimských zemích pod vedením Spojených států a dále situací Palestinců. Silný odpor rovněž budila plošná podezíravost, která podle široce rozšířeného mínění po každém teroristickém útoku padala na hlavu všech muslimů.
Studie však neodhalila žádnou automatickou korelaci mezi islamistickými sympatiemi a připouštěním používání násilí. U jedinců chovajících náklonnost k islamismu a mhouřících oko nad násilím bylo sice oproti ostatním pravděpodobnější, že se budou podílet na domácím terorismu, leč do této kategorie spadala pouhá 1,1 procenta německých muslimů. Autoři studie taktéž poznamenali, že mechanismy, které proměňují muslimy v potenciální teroristy, jsou totožné s těmi, jež způsobují vnímavost německé mládeže ke xenofobní propagandě a pravicovému extremismu.
V rozporu s názorem Západu
Závěry studie se vztahovaly pouze na Německo, nicméně její hlavní zjištění velkou měrou potvrdil celosvětový průzkum Gallupova ústavu. Podle jeho šetření je pouze sedm procent muslimů politicky radikálních a připouštějí používání násilí a jejich důvody nejsou ani tak náboženské, ale spíše je vyvolává pokořující politické a společenské zacházení, jemuž jsou muslimové podle svého domnění vystaveni.
To je v příkrém rozporu s konvenčním názorem na Západě, že primární motiv islamistického terorismu je náboženský. Mnozí muslimové tento mylný předpoklad považují za důkaz toho, že Západ islámem opovrhuje, což dále upevňuje jejich přesvědčení, že muslimové jako celek jsou obětí diskriminace, a vytváří se tak bludný kruh, který může vyvolávat další radikalizaci na obou stranách.
západ islámem opovrhujePodle celosvětového průzkum Gallupova ústavu je pouze sedm procent muslimů politicky radikálních a připouštějí používání násilí. Jejich důvody nejsou ani tak náboženské. |
Některé aspekty prostředí v hostitelské zemi skutečně mohou přispívat k radikalizaci. Ačkoliv významnou úlohu hrají i vnější faktory, přístupy muslimů k jejich hostitelské zemi silně ovlivňuje dojem, že muslimové jsou podrobeni ponižování a útlaku. Ten s největší pravděpodobností ještě upevňují veškeré negativní zkušenosti, jimiž mohou muslimové sami projít.
Konečně je tu kvantitativní otázka. Počet potenciálních teroristických rekrutů lze jen odhadovat, ale odpovídá víceméně procentu populace v kterékoli západní společnosti, u něhož je pravděpodobné, že se zaplete do násilné kriminality. Tito lidé v žádném smyslu netvoří masové hnutí. Jako účastníci spletité sítě interakcí mezi muslimy a západním světem však za svou nejlepší volbu považují militantní terorismus.
Válka o srdce a myšlení
Existují samozřejmě i jiné formy interakce a to nás vrací k otázce, jak tedy reagovat na domácí terorismus. Často se rozlišuje mezi "tvrdými“ nástroji boje proti terorismu – to jest exekutivními opatřeními, včetně vojenských – a "měkkými“ nástroji, jako jsou programy podporující integraci muslimských imigrantů, úsilí o stabilizaci a rozvoj problémových zemí a strategie propagující mezikulturní dialog.
Slogan "válka o muslimská srdce a myšlení“ je sice groteskní, ale výmluvný pokus obě sady nástrojů spojit. Záměrem takové interakce je tlumočit politické poselství, a přece se používá metafora války. Osvojíme-li si jazyk uplatňovaný Al-Kajdou a přitom budeme vyhlašovat záměr komunikovat s celým muslimským světem, podstupujeme riziko, že posílíme poselství Al-Kajdy. Vypadá to, že "souboj idejí“ se omezuje na džihádistickou agendu Al-Kajdy. Není příliš pravděpodobné, že by taková reakce pozměnila myšlení potenciálních rekrutů.
Dnešní tendence pohlížet na rozhořčení muslimů jednorozměrně redukuje politický diskurz na nesmírně zjednodušenou úroveň. Tento obranný reflex možná podvědomě ovlivňuje naše interakce s muslimy a to může povzbuzovat stejně defenzivní přístupy na jejich straně.
© Project Syndicate/Europe’s World; 2008.
Busso von AlvenslebenAutor je pověřencem německého ministerstva zahraničí pro globální záležitosti, prevenci civilních krizí, humanitární pomoc a mezinárodní terorismus. |
