... pravil Hamlet. Netušil, že bude mít pravdu ještě o čtyři sta let později. Lidské hlavy luští genetickou informaci všech možných podob života včetně té své. Vědí, co se děje v nitru hvězd, z čeho je nitro atomů, co dělá nitro jejich buněk. Ale pořád dobře nevědí, proč musí spát a proč se jim při tom zdají sny. Mají sny smysl? Nebo jsou něco zcela vedlejšího, podobného teplu vydávanému žárovkou? Sigmund Freud (1856-1939) děl, že se ve snech symbolicky projevují potlačené potřeby. V jeho šťastné době to byly potřeby sexuální. Měl pravdu, když tvrdil, že ženy mají mužům závidět jejich mužnou ozdobu, zatímco mužové mají trpět kastrační úzkostí, což by se mělo jeviti i ve snech? Šťouralové zjistili, že je tomu naopak: více údové závisti je ve snech mužských, zatímco kastrační úzkosti je více ve snech ženských. Proč asi? Jest krátký pimpásek prapříčinou poškozeného ega, jehož důsledkem je nutkavé vytunelování nejbližší banky, čímž vznikne další černá skvrna na duchovním profilu obrozujícího se národa? Nebo je tomu opačně, což vede k pýše, a jak je nově známo, z pýchy se u nás tuneluje taky? To Calvin Hall a Robert van de Castle šli na sny popisně: sebrali pět set snů mužských, stejný počet ženských a vypracovali kódovací a normativní tabulky, z nichž určili snový "profil". A srovnali sny Američanů, amerických Indiánů, Kanaďanů, Holanďanů a Švýcarů. To byla strašná práce, ale dokázala, že sny zřejmě nejsou jen vedlejším zmateným šumem mozku. Tak například agrese: všechny přírodní národy mají ve snech daleko víc agrese než lidé v průmyslově rozvinutých zemích. Výjimkou jsou mírumilovní američtí Indiáni Hopi. Ve všech zkoumaných společnostech je v mužských snech víc agrese, než je ve snech ženských. Výjimkou jsou dámy kmene Alor. Četnost náhlých a nečekaných mužských úmrtí a naopak zde známa není. Ze všech industrializovaných národů je nejvíc agrese ve snech amerických. Pro agresi ve snech amerických dětí platí totéž. Nevíme-li, optáme se. Lidé z věd o mozku k tomu užívají zobrazovací metody. Ukazují, kde a jak se mozek namáhá, když se v něm něco děje. Takže heroičtí dobrovolníci nespali a pak si vlezli do přístroje, jenž se jim koukal do hlavy. Badatelé počkali, až dobrovolníci usnou a spadnou do fáze spánku, která se prozrazuje rychlými pohyby očí, bouřlivou činností mozku a barevnými halucinatorními sny. Takový sen je pro mozek dřevorubecká dřina. Namáhají se části odpovídající za citový život a za tvorbu paměti. T uhle spánkovou fázi mají všichni savci. Výjimkou je skromná ježura. Neví se proč. Ježura má ohromné přední části mozku. Kdybychom na tom byli se sny stejně jako ježura, vozili bychom čelní mozkové laloky před sebou na kolečku. Zřejmě je něco za něco. Malý mozek, krásné sny. Ó, velký Sigi! A co obálky s časopisy, z nichž patnáctkrát až třicetkrát vedle sebe čouhá dvojitý, silikonem narvaný duch naší velké doby? V tvých dobách to prý byla ňadra. Měl bych jejich vlivem mít sny o tiché poustevně hluboko v poušti? S internetem a bílou lilií, nebo bez ní? Řekni! Ano? Ne?
Autor je neuropatolog, zabývá se vztahem mezi mozkem a chováním
Autor je neuropatolog, zabývá se vztahem mezi mozkem a chováním
