Přestože je obojí pravda, dohromady to nejde. Jestliže totiž byla ODS v něčem před volbami důvěryhodná a vytrvalá, byl to právě tah proti korupci. Nelze přesně změřit, jakou část programu ODS tento étos zaplňoval. Není však sebemenších pochyb, že v očích mnohých nerozhodných voličů (kteří pak rozhodli volby) to byla daleko nejdůležitější část Modré šance.
V době slušného hospodářského růstu a Paroubkových sice stydlivých, leč přece jen lehce liberálních reforem byla pachuť korupce to, co nejvíce svědčilo proti vládě sociálních demokratů. Grossův byt, Unipetrol, "pět českých na stole", kauza topných olejů, Krausovo kakao z Ghany... na znechucené občany se lil proud informací o smilstvu politiky s velkým obchodem.
Ke cti bývalému premiéru Paroubkovi slouží, že se snažil obraz sociální demokracie napravit. Jeho metoda však byla paroubkovská. Sekal hlavy. Bez ohledu na to, zda byla vina prokázána, či ne, podezřelé vylučoval a skandalizoval.
Naopak ODS v čele opozice slibovala systémové změny: průhlednost přerozdělování státních peněz a otevřenost vůči občanům. Trojkoaliční vláda však udělala pro splnění tohoto slibu málo. A omluvou pro ni nemůže být, že se soustředila na prosazování reformy financí a rozpočtu a že čelila útokům sociální demokracie. Úplatkářství je totiž, vedle žalostného stavu justice a policie, patrně největší bolestí této země.
Zatímco poměrně odvážné reformy svých pašaliků už ministři Langer a Pospíšil představili, protikorupční tažení nemá zdaleka tak jasné obrysy. Ba dokonce, krom slov, nemá žádné.
Je pochopitelné, že vláda neopakuje Zemanův divadelní kus "Čisté ruce", jehož hlavní obětí byl ministr financí Svoboda. Na druhou stranu je však tvrzení, že korupce je prostě všude a jedinou cestou, jak ji odstranit, je méně přerozdělovat a co možná nejvíc informací o veřejných zakázkách vyvěsit na internet, slabé. Nerozptýlí všeobecnou nedůvěru k poctivosti politiků a úředníků.
Rozpačitost vůči korupci může torpédovat i jinak rozumné činy vlády. Ta například pochopila, že sny o tom, že lidé přestanou jezdit auty a kapitalisté rádi obětují své zisky a naloží kamiony na železnici, jsou skutečně jenom sny. Rychlá stavba nových dálnic a oprava starých, okruhy kolem měst – to je nezbytnost pro vstup mezi civilizované země.
Topolánkův tým má navíc štěstí, neboť Brusel právě otevřel měšec. Jenže „betonové“ zakázky jsou zároveň vysoce korupčně rizikové. Náklady na stavbu jsou vždy vyšší, než byly plány, vše se zpožďuje, poplatníci přicházejí o miliardy. Je to neschopnost? Nebo se o stamiliony podělili úředníci na provizích a úplatcích?Nemyslím, že by se našel v zemi svéprávný člověk, který by věřil v čistotu takových staveb. A to i ten, který si uvědomuje jejich životní nutnost pro další hospodářský růst.
Reakce, že korupce ve stavebních řízeních podobně jako ve zbrojních zakázkách je všude na světě, není na místě. Je to samozřejmě pravda. Ale platí dvojnásob pro malou zemi, kde jsou úředníci chudí a nenasytní a některé koncerny silnější než celá ekonomika.
ODS něco slíbila a má to splnit. Často se holedbá tím, že je stranou sebevědomých a schopných lidí. Často je chytřejší než Brusel a nedbá na doporučení bohatších evropských zemí. Je nejvyšší čas, aby ukázala, že je chytrá i v boji proti úplatkům. Jinak právem dopadne jako sociální demokracie. Ta byla také skoro ve všem, kromě poctivosti a otevřenosti k lidem, ze svého pohledu úspěšná...
