„U nás doma bychom byli zcela pro změnu rozvrhu. Moje děti otce prakticky během týdne vůbec nevidí,“ uvedla webu BBC Cristina Matarranzová z Madridu. Sama pracuje v bance do tří hodin odpoledne, aby mohla vyzvednout sedmiletého syna a tříletou dceru ze školky. Zbytek dne se však o ně musí starat sama.
Společnost se zdravotnickým materiálem, kde pracuje její muž, takový rozvrh nedovoluje. Firma trvá na pracovní době od 9. hodiny ráno do 7. hodiny večer, což je ve Španělsku běžná pracovní doba zahrnující i dvouhodinovou pauzu na oběd obvykle mezi 14:00 a 16:00 odpoledne.
Z kanceláře domů mu však cesta trvá hodinu, a tak by domácí oběd a pár minut spánku stejně nestihl. K rodině se tak dostává až po práci, po osmé večer. „Z domova ho nechají pracovat jen velmi zřídka. Spolužáci dětí ani nevěří, že mají tatínka. Nikdy je nevyzvedával nebo se neúčastnil žádné besídky,“ svěřila se Matarranzová.
Španělsko patří v Evropě k zemím s nejvyšší nezaměstnaností. V zemi, kde je podle webu Financial Times míra nezaměstnanosti na 20,9 procentech, se však málokdo odváží apelovat na vedení, aby změnilo podmínky práce.
Pro některé není změna vůbec možná. Carolina Dobrzynki Kearneyová žije sama se svou dcerou v Madridu a zároveň pracuje v marketingu. Práci by stihla udělat za šest hodin, polovina dne je však ztracená, protože klienti nejsou nedostupní. „Do deseti ráno nikoho nezastihnu, a pak je to znovu nemožné od půl druhé do dvou. Nakonec se s lidmi bavím mezi šestou a osmou večer, kdy bych raději byla s dcerou v parku,“ popsala.
Rajoy navrhuje kromě posunutí konce pracovní doby na šestou odpoledne také změnu časového pásma. Španělský čas by se podle něj měl posunout o hodinu zpátky a Středoevropský čas, který v zemi platí, by se tak změnil na časové pásmo Portugalska, Spojeného království nebo Irska. Španělsko přitom v tomto časovém pásmu už dříve bylo. V roce 1942 však nechal diktátor Francisco Franco čas posunout o hodinu dopředu jako gesto spojenectví s Hitlerem.
I když by se čas posunul, je to především zkrácení pracovní doby, co by znamenalo významný přelom pro španělské pracující. Někteří se však rozhodli, že na změnu čekat nebudou a chytili se příležitosti sami. Jako například zaměstnankyně nadnárodní telekomunikační firmy Consuela Torresová. Roky musela být v práci do sedmi večer a brát si dvě hodiny volna na oběd, ve kterých vozila své děti k někomu na hlídání. Nyní však o hodinu zkrátila svůj pracovní rozvrh a pauzu na oběd vymazala úplně. „Štvala jsem se roky jako blázen. Podle zákona však, pokud máte děti na základní škole, máte nárok na zkrácení pracovní doby,“ vysvětlila Torresová, která teď pracuje od 9 do 4 a děti vyzvedává po škole. „Dokonce jsem ani nepřišla o peníze, když jsem započetla úspory na benzínu a daních,“ dodala.
Návrh na škrtnutí siesty má ale také odpůrce. Například britská podnikatelka a specialistka na média Penny Thompsonová vidí v odvrácení se od siesty hrozbu ztrátu španělského kouzla. Zvláště pokud se siesta zruší úplně. „Mít pauzu po obědě je rozumné vzhledem k počasí, jaké tu od teď až do října panuje,“ říká Thompsonová, která žije u Malagy na jihu Španělska posledních deset let.
„Většina rodin si dává hlavní jídlo večer. Kvůli horku si ho nedají v podvečer. Stejně tak oběd. Hodně se zaměřují na poctivé vaření s čerstvými surovinami. Takové jídlo zabere čas. pokud chcete vařit takové jídlo pro rodinu, rádi si potom trochu odpočinete,“ uvedla.
