Nezvládala už platit stále bobtnající měsíční účty. Když následoval příkaz k vystěhování a na její dveře zabušili exekutoři s policií, pětašedesátiletá madridská důchodkyně Alicia zvolila krajní řešení – vrhla se z balkonu v pátém patře.
Její případ nyní přitáhl pozornost k rostoucímu počtu exekucí. „Loni se s ní potýkaly tisíce španělských rodin,“ připomněl Pablo Iglesias, šéf levicové strany Podemos. „Je třeba snížit nájmy a garantovat lidem právo na důstojné bydlení,“ prohlásil.
Ekonomická krize sice v zemi před čtyřmi roky oficiálně odezněla, její důsledky však trvají dosud. Mnoho španělských rodin nemá dost prostředků na nájem, případně na splátku hypotéky. Následuje vystěhování.
Máme spát v lese?
„Co máme dělat? Budeme nakonec spát někde v lese pod stromy!“ stěžuje si jednačtyřicetiletá Ruth Melidaová, která letos zjistila, že za malý byt na madridském předměstí, kde žije s nezaměstnaným manželem a dvěma malými dětmi, zaplatí namísto dosavadních 600 eur o 400 eur navíc.
Po zaplacení všech složenek jí tak zbyde 200 eur na měsíc pro celou rodinu. Podobné tísnivé existenční potíže pociťuje podle listu El País mnoho dalších Španělů.
Ve druhém letošním čtvrtletí stoupl počet vystěhovaných rodin ve Španělsku o šest procent. Podle statistik stály nezaplacené nájmy za vystěhováním ve třech z pěti případů. Důvod je zřejmý.
Podle realitních webových stránek Idealista stoupl ve Španělsku průměrný nájem ve druhém čtvrtletí o plných 16 procent ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. Od roku 2010 vzrostly nájmy v Barceloně o 35 procent a v Madridu o 30 procent.
„Lidé se zpočátku snaží hledat levnější řešení, stěhují se do periferních čtvrtí, aby přizpůsobili bydlení svým finančním možnostem,“ říká Marta Monterová. Jenže časem se stávají stále dražší i okrajové čtvrti, a tak mnohým nezbývá než odejít na venkov, nebo hodně slevit z nároků na bydlení.
Pozdvižení způsobila jedna z realitních společností v Barceloně, která nabízela „bydlení“ v malé kapse o rozměru pouhých tří čtverečních metrů.
Realitní bublina
Španělský socialistický premiér Pedro Sánchez slibuje přípravu zákona, který mimo jiné uzákoní maximální hladinu nájmů a také že doba uzavíraných smluv vzroste z dosavadních tří na pět let.
Chvíli to ale potrvá, než zákon projde parlamentem a také než jeho případné pozitivní dopady lidé pocítí.
Zatím mají Španělé pocit, že se pohybují v začarovaném kruhu. „Žijeme stále v realitní bublině, která před lety odstartovala ekonomickou krizi,“ soudí Marta Monterová. Viní investiční fondy, jejichž předražené projekty financovaly velké banky, ty zase vylákaly peníze od malých střadatelů. Tím se kruh uzavřel.
Zadlužení střadatelé obvykle nejsou schopni půjčky na bydlení splácet, nemovitost propadne bance, která neví, co s ní, takže stavba bez nájemníků jen stojí a chátrá.
