"Havel odcházel ze světa s tím, že je už na okraji zájmu a nikdo se o něj nestará. Měl pocit, že zemře tiše zapomenut. Když se v den jeho úmrtí sešly tři tisíce lidí na Václavském náměstí a za jeho rakví šlo deset tisíc, byli jsme překvapeni všichni," řekl serveru Špaček. (čtěte všechno o smrti Václava Havla)
Podle svých slov netušil, že přízeň a úcta k němu jsou schopny probudit tolik lidí. "Pořád mě to ještě bere," přiznal se.
Po pár dnech se mu prý ozvalo nakladatelství Mladá fronta, jestli by nesepsal vzpomínky. I když se tomu vždycky bránil, nakonec kývl.
"V návalu událostí, kdy jsme spolu procestovali šedesát zemí, jsem vše zapomněl, ale zůstaly mi veselé historky a střípky vzpomínek, které vytvářejí plastický obraz osobnosti. Ten jsem chtěl dát lidem, kteří chtějí vědět víc než to, co se píše v magazínech a co znají z projevů v televizi," citoval ho server.
Knihu musel napsat rychle, proto často v pracovně seděl do půl páté ráno. Hotovo bylo za tři týdny. Místo 70 stran jich nakonec napsal 200. "Stálo mě to obrovské množství vína a cigaret - to je můj tvůrčí motor, když v noci píšu," dodal Špaček. Kniha vyjde 5. března.
