Výstava založená na výsledku soutěžní fotografické přehlídky je samozřejmě vždy odvislá od toho, které konkrétní práce se jí zúčastní. Ovšem jaká díla jsou do klání zasílána, to není věc výhradně momentální situace, tedy toho, co se v daném časovém období zrovna urodilo. Základní směřování děl se po několika ročnících soutěžního podniku přizpůsobuje tomu, co pořadatelé upřednostňují, jaké práce oceňují. Porotci totiž destilují vítězný vzorek a ten pak působí na nabídku následujících ročníků. Příkladně je to vidět na novinářských přehlídkách World Press Photo, natož Czech Press Photo. Tento mechanismus funguje i u akce zvané Frame, což je mezinárodní fotografická soutěž pro profesionální fotografy a studenty fotografických škol z Česka, Polska, Slovenka a Maďarska. Vítězné práce šestého ročníku představuje nyní Leica Gallery Prague.
Frame 010Leica Gallery Prague Výstava trvá do 6. února 2011, otevřeno v pondělí až v pátek od 11 do 20, o víkendech od 14 do 20 hodin; více informací na www.lgp.cz. |
Onen mechanismus předpokládatelnosti funguje u Frame i přesto, že pořadatelé každý rok vyhlašují jiné kategorie, přičemž jejich „pojmovost“ a obecnost velmi připomíná zadání školních cvičení na současných tuzemských vysokoškolských učilištích umělecké fotografie. A tak soutěž Frame 010 vyzývala k účasti v kategoriích Bůh, Klasika, Rekreakce (zatímco například u Frame 009 to byly kategorie Show, Vztah, In). Takové zadání může přinášet autorům bolehlav, protože jak je naplnit a nebýt trapný či doslovný? Ale může svou obecností paradoxně rovněž vést k bezstarostné libovůli autorsky argumentující, že pod takový pojem se toho vejde dost a dost.
Toto pnutí je na sestavě vítězných prací patrné, a nezastírají je ani porotci v textech, jimiž přispěli do čtyřiaadvacetistránkové brožury-katalogu. (Porota vybírala z 97 souborů přihlášených 77 autory, v každé kategorii se vyhlašuje první až třetí místo; nyní poprvé svoji cenu udělila i hostící Leica Gallery Prague).
Soutěž je sice mezinárodní, ale jako u předloňského, tak i u loňského ročníku je zřejmá dominance tuzemských autorů. A vizualita, která teď převažuje na zdejších katedrách fotografie, v části galerií i třeba v časopise Fotograf, je určující pro vítěze Frame 010. Jde tedy, s dovolením, o soutěž především českou, s nepřehlédnutelným zastoupením inscenované a konceptuální tvorby. Ani jeden z deseti laureátů nevystavuje natolik výrazné dílo, jako v předchozích ročnících například Andrej Balco, Tereza Vlčková, Pavel Matela, Vojtěch V. Sláma či Daniela Dostálková. Ve srovnání s Frame 009, jehož kolekci ukázala Leica Gallery na jaře loňského roku, je celková úroveň o poznání nižší. Jestli lze vůbec najít nějaký společný a výstižný znak Frame 010, nejspíš jej můžeme formulovat jako komplikovanou doslovnost: vyznačují se jí jak snímky z Kláštera Poláka Lukasze Pienkowského (vítěz ketegorie Bůh), tak z Treťjakovské galerie (Milan Bureš stanul na nejvyšším stupni v kategorii Rekreace) i všechny tři oceněné soubory v kategorii Klasika. Ostatně lze si „nalistovat“ stránky www.fotoframe.net - a tam porovnávat!
Každý rok se prostě neurodí stejně. Ale ještě tady nebyla připomenuta důležitá věc: soutěž Frame má smysl, protože podává průběžné zprávy o zcela jiném druhu profesionální fotografie než Czech Press Photo.