Šestý ročník fotografické soutěže Frame je za námi. Byť tato akce nemá zdaleka popularitu a známost svého staršího bratra v triku Czech Press Phota, naštěstí je - jako leckterý mladší sourozenec - zase tvorem živějším a mrštnějším. Soutěž Frame je tedy už pevně – a zároveň příjemně zlobivě - etablována v poloze hraničního hledání moderního vizuálního výrazu, který více než své určení pro magazíny a noviny, hledá své místo na zdech výstavních síní. Na historii soutěže Frame je prostě sympatické ono urputné a usilovné osahávání hranic, kam až moderní fotografie může jít a až kam dojít.
Czech Press Photo 2010 - Martin Bandžák: Dívka hospitalizovaná v nemocnici se zraněným okem a tváří při zemětřesení, Port-au-Prince, Haiti, únor 2010
Možná lze až říci, že Frame jistým způsobem i nahrazuje v Česku chybějící – a možná ani příliš nevyžadovaný - umělecký a vážně vedený veřejný diskurs o roli a postavení fotografie v současném umění. Zaplaťbůh a ještě jednou zaplaťbůh.
Onen starší a populární bratříček, Czech Press Photo, jako soutěž novinářské fotografie už léta soutěží převážně o významných událostech podaných "zajímavým způsobem" a její umělecká laťka - ve svém středu – se ve srovnání se světovým děním ve fotografii jen kdesi v dálce klopýtavě lopotí. V tomto pohledu přehlídka Frame v přímé konfrontaci s Czech Press Photem, protože za ní přichází jen v těsném závěsu, vítězí. Prostě se jí daří definovat fotografii jako svéprávný a svébytný umělecký objekt, který svojí existencí překračuje tři děvky zapomnění: aktuálnost, popisnost a záznam. Nebo alespoň dokáže zpochybňovat obraz fotografie jako přímý otisk nějaké události. Obecně je to tedy báječné. Horší už je, pokud se na letošní ročník Frame podíváme pod drobnohledem.
Soutěž a výstava Frame 2009: Jitka Horázná - Z cyklu Nedělní odpoledne; kategorie SHOW, druhé místo
Soutěž a výstava Frame 2009: Juliana Křížová, Jakub Vlček - Transcendence; kategorie IN, třetí místo
Soutěž a výstava Frame 2009: Libor Fojtík - Z cyklu Absurdistán - můj domov; kategorie IN, první místo
Soutěž a výstava Frame 2009: Marek Pavala - Daniel 1 kategorie IN, třetí místo
Opava, Opava, Opava
"Fotbal je hra, kterou hraje dvaadvacet hráčů a vždy v ní zvítězí Němci," pronesl kdysi slavný anglický fotbalový útočník Gary Lineker a ten bonmot jakoby platil i pro Frame 010. Za Němce stačí dosadit uměleckou školu ITF, rozuměj Institut tvůrčí fotografie FPF Slezké univerzity v Opavě. Nic proti ní, je to škola výrazná, skvěle vedená a vychovala řadu skvělých fotografů. Ale že by její zrovna její vizualita a umělecký kánon byly vskutku tou jedinou mantrou, která opanovala zdejší pódia? Podnik Frame sám sebe definuje coby otevřenou soutěž - určenou jak pro studenty fotografických škol (sic), tak i pro ostatní profesionální fotografy. Jména dřívějších vítězů, jako Andrej Balco nebo Martin Kollár, která stála mimo toto studentské prostředí, byla vždy pro Frame nejen přínosná a obohacující, nýbrž mnohdy svojí "dospěle" hlubokou vizualitou, přinášenou z jiného zdroje, dávala soutěži obecnou vážnost mezi fotografickou veřejností. Až se nechce věřit tomu, že letos nikdo takový, stojící mimo prostředí uměleckých škol, neposlal práce natolik výrazné a svébytné, aby tuto v jistém smyslu školometskou hegemonii ITF narušil.
Frame 010 - Tomáš Trojan: Ve stínu psa, 3. cena v kategorii Bůh
Jistě, soutěž a výsledky ve fotografii nejsou skok o tyči a nejde je změřit na milimetr, ale přeci jen malinko zaráží, že třeba práce Jana Cágy, jednoho z vítězů posledního ročníku vítěze Czech Press Phota, který přináší podobně stylizovanou výpověď, se nikde neumístila. Je však také prostě jen možné, a bohužel to částečně vyplývá ze slov poroty, že – byť je soutěž vedená jako otevřená – prostě porotci, třeba jen podvědomě, dávali přednost pracem nastupující generace. Pak by ale asi bylo přímější a upřímnější nazvat soutěž soutěží studentů uměleckých škol. A i hodnocení by mohlo být shovívavější.
Ale nechme toho. Fotografie není běh na sto metrů a diskuze, zda ta, či ona práce měla být tak či onak hodnocena, vskutku nejsou relevantní. Zkusme se spíše podívat po jednotlivých oceněných pracech.
Samolibost informovaných
Frame 010 je opět dávkou fotografií moderního kabátu. Vizuální stránka a barevnost snímků vychází z moderních trendů a možná už i výtvarných diktátů, které k nám přicházejí z časopisů jako je Visura Magazine, Fraction Magazine a dalších; tom jsme trend zachytili bez ztráty desítky. Soutěž Frame v této poloze zcela lehounce, zdaleka a násobně překračuje standardy soutěže Czech Press Photo, která se výtvarně stále drží v hranicích fotografie let devadesátých, a kde náklon 45 stupňů stále stačí na první místo v kategorii Aktualita. Frame opravdu jako dosud jediná soutěž v České republice sem přivádí – ve svém průměru – výtvarnost dnešní fotografie se svojí barevnou paletou, kompozicemi, překvapivými obrazy, a specifickou čistotou scény. Zároveň se ale jaksi ve své modernosti jen samolibě shlíží. To, co z pouhých kabátů jako převlečníků dělá opravdu životné postavy – samotné tělo a duši, to ona velmi často pomíjí a dál zůstává v poloze dojímání se nad sebou a nad svojí formou. Drtivá většina prací připomíná školní cvičení na téma: tady máte růžovou a do příště přineste něco fakt odvázaně růžového. Příklady takovýchto souborů nalezneme celou řadu.
Frame 010 - Lucie Pištorová: Okamžik, 3. cena v kategorii Klasika
Snad nejvýrazněji to lze pozorovat ve vítězném souboru Martina Tůmy v kategorii Klasika, který celý je vystavěn na premise: "Hele, hustě sněží, postav se tamhle, bude to taky hustý". Soubor výborně kompozičně a barevně seskládaných stylizací, který je ovšem zároveň naprosto myšlenkově prázdný, bez jediné špetky obsahu, významu. Nejinak je tomu i v případě souboru Petry Hajdůchové, nazvaném Yeshua. Pateticky zvolený název kontrastuje s prostince naivní, romanticky dívčí ideou dělání "křesťanských symbolů z kousku plátna" a posázených na posvátných místech. Místo hlubokého setkávání se s náboženstvím, odkrýváním vnitřních pramenů křesťanství dostáváme jen svoji denní dávku povrchového pozlátka symbolů na cool místech.
Frame 010 - Martin Tůma: Estetizovaná akce, 1. cena v kategorii Klasika
Možná je tenhle soud zbytečně přísný. Jsou to práce studentů, tvůrců na startu. Bez lidských zkušeností většinou příslušejících věku, bez hlubokých prožitků a zážitků. Ale soutěž Frame se tak profilovala. To ona se nazvala soutěží otevřenou a sama si řekla o kritéria absolutní. Přiznat si, že je toliko soutěží studentskou, byla by třeba shovívavost jako u souboru Jakuba Jurdiče nebo Lucie Pištorové namístě. Z hlediska věčnosti jsou třeba právě tyto soubory těmi, které čas bohužel nepověří. Oba, každý jinak, přebírají dikci moderní fotografické výpovědi. Jeden vypráví stylizovaný příběh sebe samého, druhý příběh společnosti. U obou souborů nevíme kde začínají, nevíme proč byly jednotlivé záběry udělány a nevíme proč to skončilo. Máme u obou souborů pocit, že mohou ve svých "cool" obrazech pokračovat donekonečna. Aniž by cokoli přidali, změnili, konfrontovali, rozvinuli. Prostě nekonečná snadnost zmnožování, která je důsledkem přijmutí formy, ale nepromyšlením obsahu, sdělení, významu. Jen smutně lze vzpomínat na loňskou práci téhož Jakuba Jurdiče, kde naprosto strhujícím způsobem vyprávěl příběh zneužité dívky a kde výpověď byla založena na autenticitě obrazu a autenticitě zobrazované a kde sám příběh přesáhl autora (skvělá věc, když se právě toto povede) a zavalil diváka.
Frame 010 - Jakub Jurdič: Jarmil, 3. cena v kategorii Klasika
Soutěž a výstava Frame 2009: Jakub Jurdič: Z cyklu Lucie; kategorie SHOW, první místo
Hlavně (ne)být trendy
Je to škoda. A zároveň to trošku vypadá jako trend. Jak celá společnost sklouzává k zábavě, kde se prožitek nahrazuje zážitkem a diskuse žvanivostí, jakoby i umění se pomalu naklánělo a sjíždělo po stejné ploše. Čteme explikace kurátorů k jednotlivým souborům a cítíme se staromódně se svojí prudkou touhou vidět skryté, objevit podpovrch, pohlédnout do úzkosti.
Přesto si lze v Leica Gallery Prague vybrat. Soubor Kamily Musilové je skvělým příkladem skloubení moderní formy s rozkoší vyprávět staré dobré příběhy. Její hravá personifikace starých skříní je nesmírně osvěživá a zábavná. Podobně jako i soubor Milana Bureše, který tu s úšklebkem a tu s jakýmsi shovívavým úsměvem přináší svůj pocit veselé tísně ruských galerií. Oboje soubory vyprávějí příběh, který v autorech bublal a sám se vydral na povrch. Nejsou to jen soubory "podívejte se, jaké mám chytré nápady", nejsou to školometská školní cvičení na předvedení moderního výrazu, ale jsou to nalezené skutečné příběhy, které si jen autory zvolily za svoje věrozvěstovatele. Tudy vede cesta do dalších ročníků, tudy vede cesta "k dospělosti". Nezbývá než se na takové soubory v dalších ročnících těšit.
Frame 010 - Milan Bureš: Cestování v čase, 1. cena v kategorii Rekreace
