Souhlasím s válkou a to se mi nepromine

Do novin píšu vůbec poprvé. Donutilo mě k tomu jednání, podle průzkumu většiny, lidí v posledním týdnu. Jejich neotřesitelné přesvědčení, že jen oni mají pravdu, že jen oni mají ten správný názor. A kdo má jiný, běda mu. Je označen za vyvrhele prahnoucí po krvi nevinných dětí, odpad společnosti, válečnou zrůdu a bůh ví co ještě.

 Jenže právě tady je kámen úrazu. Jiný názor si totiž vyslechnout vůbec nechtějí. Stačí říci "…souhlasím s válkou, protože…" - dál už vás nepustí ke slovu, jste prostě překřičeni. Zajisté, válka je strašná věc, kterou si nepřeje snad vůbec nikdo. Ale když už vypukne tak se také musíme ptát proč se tak stalo, za jakých okolností, kvůli komu. To chce naslouchat jiným, čerpat informace  z více zdrojů ať už se jedná o tisk či televizi, předem nezavrhovat některé argumenty a hlavně přemýšlet. Jenže přemýšlení bolí, ujišťují mě o tom výroky typu "já o tom přemýšlet nemusím, já to prostě vím, protože to říkal ten a ten televizní moderátor a tomu já věřím a basta". Co naplat. Tito lidé  jako obvykle zasednou v 19.30 k televizním obrazovkám, aby se opět ujistili o tom, že Saddám Husajn neprovádí vlastně nic špatného a že USA jsou stále největší tyrani na světě. To je totiž to jediné co jsou ochotni poslouchat.