Dodnes máme ve vedení Sněmovny takového člověka, předsedu komunistů. Na rozdíl od herce měl štěstí. Soud mu potvrdil, že nebyl vědomým spolupracovníkem StB. Ale na rozdíl od herce, po kterém se ve spisech žádná udání nedochovala, po komunistovi se toho ve spisech smradlavého zachovalo dost. Včetně kuriozit: za udání bral i pár stovek.
Benevolence soudů byla opravdu velkorysá - už to vypadalo, že agenti StB neexistovali. Poměry se tedy zlepšily, ale je to zlepšení problematické: herec, který nic podstatného neudal, na seznamu zůstane, udavač je z něj i z dějin venku.
Nejvíc venku jsou ovšem ti důstojníci StB - mají penze, vily, medaile, pěkná místa, úctu veřejnosti. K soudu je nikdo nedává, nikdo se jich neštítí - ačkoliv byli příslušníky zločineckého spolku, zločiny páchali či jim napomáhali.
Jedno je potěšující: soudy snad přestanou předělávat minulost. Ale se spravedlností jejich činnost nemá nic společného, kdo se čeho hnusného s estébáky dopustil, rozluštit nedokážou.