Soudci ovšem s udělením důtky nesouhlasí a na místě se odvolali ke kárnému senátu Nejvyššího soudu v Brně.
Kárný senát dospěl k závěru, že za průtahy může také kritická situace na krajském soudu a nejen soudci samotní. Sedmou soudkyni osvobodil s odůvodněním, že je mladá a začínající.
Náměstek ministra spravedlnosti Alois Cihlář, který v tomto případě tresty navrhoval, chtěl dosáhnout odvolání dvou soudců a těm ostatním udělit vysoké peněžité tresty.
Cihlář v soudní síni prohlásil, že obvinění soudci přispěli ke zhoršení mínění veřejnosti o nestranné a spravedlivé justici.
|
Co řešily a řeší kárné soudy v posledních letech Případ Alena Tampírová Případ Jiří Horký Případ senát Krajského soudu v Hradci Králové |
Doba nečinnosti soudců v některých kauzách se liší, přičemž zhruba ve dvou případech soudci nekonali sedm let. Většinou se ale jedná o asi tříleté průtahy.
Kontrolu nařídil Rychetský
Na to, že soudci v některých kauzách nejednali i několik let, se přišlo díky inspekci, kterou nařídil někdejší ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Nelíbilo se mu, jak ústečtí soudci postupovali při řešení důležitých případů.
Inspekce se týkala ještě Brna a Ostravy, a to všech případů starších tří let, jež krajské soudy vyřizovaly jako soudy první instance.
Podle Nejvyššího státního zastupitelství soudci v kauzách vůbec nejednali, ač byly obžaloby podány do konce roku 1997.
"Necítím se být vinen," řekl senátu první ze soudců František Hondl.
Ministerstvo podalo 15 návrhů na kárné řízení
Prověrky ministerstva vyústily v 15 návrhů na kárné řízení s předsedy senátů. Nový ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš prověrky na zbylých pěti krajských soudech dokončil, nová kárná obvinění nevznesl.
Zjistily se desítky případů, v nichž soudci za poslední tři roky nic nepodnikli. U Krajského soudu v Ústí nad Labem šlo o 33 případů nečinnosti, v Brně a Ostravě shodně o 26 kauz.
Řízení se soudci přibývá
V tuzemsku přibývá soudců, kteří se musí zodpovídat za své jednání před kárným senátem. "Pozoruji ten nárůst a myslím, že není náhodný," říká předseda kárného senátu Nejvyššího soudu Oldřich Jehlička.
V roce 1999 stálo před kárným senátem devětadvacet soudců, vloni jich bylo o dva víc a letos jen do začátku května muselo před kárné senáty rovných sedmnáct.
"Není to o tom, že by soudci více porušovali své povinnosti, ale více se sleduje činnost soudců," je přesvědčen předseda kárného senátu Nejvyššího soudu Oldřich Jehlička.
A veřejnost se nestačí divit. Jednou soudkyně ukradne v supermarketu paprikový salám, jiný soudce zase sprostě vynadá své kolegyni a další udělá takovou profesní chybu, že odsouzená žena musí být propuštěna na svobodu, přestože je důvodně podezřelá z distribuce drog.
"Na soudce se více tlačí, jsou nervóznější, proto častěji udělají chybu," říká soudce Ústavního soudu Vojtěch Cepl.
Chytřejší odešli do advokacie, říká Cepl
Podle Cepla může být problém v tom, že soudcovské taláry odložila v minulých letech řada kvalitních lidí. "Ti chytří, kteří se nebáli dělat advokáty, z justice už dříve odešli," říká Cepl.
Prezident soudcovské unie Libor Vávra situaci hodnotí přesně opačně: díky tomu, že se podařilo v poslední době naplnit stavy soudců, stoupají nároky na kolegy a odhalují se nedostatky. "Ti, kteří nestačí nárokům, končí kárným řízením. Principiálně je to dobrý trend," říká Vávra.
Vávra však současně připustil, že postup ministra Rychetského, který podal hromadný návrh na kárná řízení s dvanácti soudci, v něm vzbuzuje pochybnosti, zda nejde o kampaň. "Jsem z toho na rozpacích, opravdu hodně teď bude záležet na kárných senátech. Musí rozlišit, co bylo v silách soudců a co bylo nad jejich možnosti," řekl.
