Verdikt Ústavního soudu byl přijat nejtěsnější většinou jednoho hlasu. Byla vaše diskuse hodně bouřlivá?
Vždy je více názorů. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud tvoří patnáct soudců, každý přichází s jinými životními zkušenostmi, s jiným pohledem na věc. Řekl bych, že diskuse proběhla korektně. Je dobře, že Ústavní soud nezní unisono.
Proč rozhodování trvalo tak dlouho? Čelili jste politickým tlakům?
Já osobně jsem ho necítil ani zvnějšku, ani zevnitř Ústavního soudu. Konečný nález je velmi dlouhý, a když ho člověk píše, tak to nesmí uspěchat. Mnohdy vás napadají další argumenty, možná někteří ústavní soudci zvažovali, ke kterým se mají přiklonit. Myslím, že naše rozhodnutí padlo v nejkratší možné době.
Při zdůvodňování verdiktu jste řekl, že kdyby ústavní soudci postupovali příliš aktivisticky, zavřeli byste dveře reformním snahám. To ale ani nezní jako právnický argument, nýbrž jako zcela politický.
Domnívám se, že to tak není. Ústavní soud je strážcem ústavnosti, není třetí komorou parlamentu, a tam, kde nemá pravomoc, by se jí neměl aktivisticky chopit.
Posuzovali jste poplatky i podle toho, zda plní svůj účel? A dá se říci, že vás ministr zdravotnictví Julínek přesvědčil, že se zdravotní péče zlepšila?
Naše argumentace se neopírá jen o výslech svědků. Každý důkaz posuzujeme jednotlivě i všechny v celku. Není-li zatím odborná analýza, jak poplatky opravdu fungují, Ústavní soud se stěží může cítit oprávněn posoudit faktické dopady. Lépe to učiní lidé, kteří se tím budou zabývat z pohledu ekonomie zdravotnictví.
Politikům, kteří nejsou spokojeni s poplatky, jste vzkázali, že své názory mají prosadit v parlamentu, a ne u soudu. Dá se to brát tak, že vám vadí, jak často se na vás politici obracejí s žádostí o vyřešení jejich sporů?
Nedělal bych z toho takový závěr. Každou další věc budeme pečlivě posuzovat. Nerozhodovali jsme o poplatcích a o zdravotní reformě podle toho, jak se chovají politici.
