Myslivec Jaroslav Halaxa v roce 1998 v lese u Vyškovce na Uherskobrodsku v sebeobraně zastřelil pytláka Miroslava Kovačičina.
Šestadvacetiletého policistu pohraniční policie spolu s jeho kolegou vyslal jejich velitel na místo činu. Měli zajistit tělo zastřeleného muže a po jeho převozu se vrátit zpět. Policista se ale raději vydal do vesnice, kde sám pátral po pachateli, a místo činu ponechal minimálně čtyřicet minut bez dozoru.
Policisté tam později nalezli stopy další osoby, která podle vyšetřovatelů možná odstranila některé důkazy.
Šestadvacetiletý policista se tím dopustil trestného činu neuposlechnutí rozkazu a maření výkonu veřejného činitele z nedbalosti.
Soudce Eduard Ondrášek uznal argumenty státního zástupce a k zákazu povolání přidal bývalému policistovi ještě roční podmíněný trest odnětí svobody s tříletou zkušební dobou.
Bývalý inspektor pohraniční policie vysvětloval své jednání nebývalým psychickým rozrušením. V osobě zavražděného totiž poznal svého nejlepšího kamaráda z dětství. "Tu situaci jsem nezvládl. Velitel hlídky viděl, že nadávám, že pláču.
Několikrát jsem ho žádal o vystřídání, ale nevyhověl mi," vypověděl muž. "Chtěl jsem zavolat na stanici, že potřebuje vystřídat, ale on mi to neumožnil. Byl velmi rozrušený. Říkal jsem mu opakovaně, že se máme vrátit na místo činu, jenže on nereagoval," řekl soudu velitel hlídky.
Vyšetřovatelé nevylučují, že z nehlídaného místa činu někdo odnesl pušku a náboje. Ty měly dokazovat, že pytlák Kovačičin vystřelil první a myslivec Halaxa střílel vzápětí v sebeobraně. "Soud asi nezjistí to, co by možná veřejnost zajímalo ze všeho nejvíc. Totiž co se na místě činu skutečně stalo a jestli někdo odnášel důkazy, nebo ne. To ale dnes nebylo naším úkolem," prohlásil soudce Ondrášek.
 Šestadvacetiletý policista čeká na lavici obžalovaných na zahájení soudního líčení, 27. února 2001. |
 Šestadvacetiletý policista se radí se svou advokátkou o přestávce soudního líčení na chodbě soudu v Uherském Hradišti, 27. února 2001. |
