Rozsudek dosud není pravomocný. Státní zástupkyně si ponechala lhůtu pro podání odvolání. "Soud konstatuje, že nemohl postupovat jiným způsobem, než jak bylo vyhlášeno v rozsudku, tudíž obžalovaného zprostit obžaloby, neboť uvedený skutek není trestný čin," řekl Šlosar.
Zahradník v letech 2000 až 2004 zavezl část vodní plochy bývalého zemníku cihelny stavebním odpadem. Podle znalců z lokality vymizely dva druhy obojživelníků čolek velký a rosnička zelená a populace ptáka břehule říční.
Kvůli tomu čelil obvinění z trestného činu ohrožení a poškození životního prostředí. Poprvé byl vloni v květnu odsouzen, soudce však upustil od jeho potrestání, podruhé jej letos v březnu soud zprostil obžaloby. K třetímu projednání se případ vrátil po odvolání státní zástupkyně.
Živočichy prý vyhubil neúmyslně
Soudce v odůvodnění rozsudku konstatoval, že ohrožené území sice bylo podle znaleckého posudku většího rozsahu, ale Zahradník se poškození životního prostředí nedopustil úmyslně. Postupoval podle platného stavebního povolení, další rozhodnutí úřadů a státních institucí byla často nesprávná a vzájemně v rozporu a neměl k dispozici současné analýzy celé situace.
Podnikatel nebyl institucí na ochranu přírody informován, že by si měl opatřit výjimku ministerstva životního prostředí z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů živočichů. Udělal to až opožděně, když žádal o změnu stavby před dokončením, výjimku opakovaně získal, nikdy však nenabyla právní moci, neboť její vydání byla stále znovu napadána.
Podle Šlosara mělo být stavební řízení do definitivního rozhodnutí přerušeno, což se ale nestalo, navíc kontroly během stavby skládky žádné porušení předpisů a uložených povinností nezjistily.
Pokutu 200 tisíc korun, kterou firmě udělila Česká inspekce životního prostředí, po odvolání ministerstvo životního prostředí zrušilo. "Nelze tedy klást obžalovanému k tíži předchozí pochybení orgánů ochrany přírody," uvedl soudce.
Přírodní lokalitu později z velké části zničila stavba státní silnice I/37, přičemž Ředitelství silnic a dálnic o ministerskou výjimku ani nežádalo, stejně jako sousední skládka, jejíž vlastník výjimku bez potíží získal.
