Uvedu dva příklady, které s tímto tématem nemusí souviset. Byl jsem ve dvou vekých hrobkách, a to v jedné nenápadné vesnici u Mn.Hradiště a v druhé v poutním místě ve Frýdlantském výběžku. V jedné byly pochováni rodiny hrabat Rohanů, ve druhé Clam-Gallasů.

Ale byly tam i průsvitné dětské rakvičky, hlavně holčiček a strašně malých. Obou průvodců jsem se zeptal, na co umřely. Odpověď byla jednoznačná, na nakažlivé nemoci, zejména neštovice.

Ale to je minulost, vraťme se zpátky. Jestliže odmítáme pohřbívat nenarozené plody nebo děti čerstvě narozené, tak kde to jsme?

Kde jakého čokla opláčeme a pohřbíme, ale vlastní děti nemůžeme? Kam až ta společnost spěje?

Je pozoruhodné, že i v dnešní době se najdou jedinci, kteří se domnívají, že lidský ŽIVOT začíná porodem!

Jestliže se dítě narodí jak mrtvé, nutně před tím žilo. Co nežilo, nemůže zemřít. Neumím si představit, že mrtvě narozené dítě skončí jako biologický odpad mezi vyoperovanými žlučníky a slepáky...

Prostě i dnes se najdou firmy, které dovedou vytáhnout peníze z cizího neštěstí.

Nejde mi na rozum, jak může někdo truchlit po někom, koho vlastně ani nikdy neměl a kdo neexistoval. Ano, třeba se na něj člověk těšil, ale dělat z toho nějakou tragédii, to je divné. Když se narodí mrtvé dítě, tak to prostě není člověk, ale věc, které zkrátka nebylo dopřáno, aby se člověkem stala.

Až jednou o dítě takhle přijde, tak se možná nebudete tak blbě ptát. Zvláště pokud byste byl ženská a cítil, jak se ta "věc" ve Vás v pozdějších fázích těhotenství hýbe.

„Ale nemůžeme být přílišní formalisté. To bychom se nikam nedostali. Nemohli bychom fungovat jako lidé,“

za toto paní soudkyni ohromný palec nahoru, je skutečně zázrak, že v justici je alespoň někdo, kdo takto přemýšlí. kéž by se její kolegové nechali inspirovat.

Je zvláštní, že někdo podporuje spolek, která má byznys založený na jitření cizího neštěstí.