"Ty loutky jsou součástí mého tvůrčího života, stálo mě to i zdraví," říkala s dojetím žena, která nedávno bojovala s rakovinou.
O vlastnictví legendárních postaviček se osm let přelo pražské divadlo Spejbla a Hurvínka s Městským ústavem sociálních služeb v Plzni, který uplatňoval dědické právo po zakladateli divadla Josefu Skupovi. Ústav před čtyřmi lety podal žalobu na divadlo S+H a požadoval vysoké finanční náklady.
"Nemohli bychom ty jejich finanční požadavky v žádném případě zvládnout," podotkla Štáchová. V případě výhry plzeňského ústavu by totiž pražské divadlo muselo mimo jiné platit 400 tisíc korun ročně jen za to, že má v názvu jména Spejbla a Hurvínka.
Soudy přinesly ztráty
Kvůli vleklým sporům přišlo pražské divadlo také o vysoké finanční částky. "Nechci je jmenovat. Horší ovšem je, že jsme nemohli uskutečnit některé projekty v zahraničí. Připraven byl i film," popisovala ředitelka. "Druhou stranu to nic nestojí, jsou dotováni městem. Já to celé hradím ze svého."
I přes to, že u odvolacího řízení na Městském soudě v Praze vypadala na krátko ostříhaná pohublá ředitelka velmi dojatě a šťastně, nemá ještě vyhráno.
"Klepou se mi kolena, mám obrovskou radost. Ale vím, že se může druhá strana odvolat opět k vrchnímu soudu, jak to udělala i před dvěma lety." To by podle jejího právníka Miroslava Novotného bylo další záměrné prodlužování sporu. "Jednoznačně se potvrdila pravda, že plzeňský ústav nemá na loutky autorské právo. Budou to jen prodlužovat," dodal.
Kirschner postavičky registroval
Spejbla a Hurvínka vyřezali ve dvacátých letech minulého století řezbáři Karel a Gustav Noskovi na návrh Josefa Skupy, který byl zakladatelem divadla. Vedení scény se později s jeho souhlasem ujal Miloš Kirschner, manžel Heleny Štáchové. Napsal pro ně mnoho her, pozměnil vzhled postaviček a propůjčil jim známé hlasy. V roce 1994 si v souvislosti s autorskými právy zaregistroval dvě ochranné známky.
Právě ty se staly po jeho smrti předmětem soudního sporu mezi vdovou a plzeňským ústavem, který se stal nositelem dědických práv po Skupovi. Dědička po zakladateli divadla totiž zemřela právě v tomto sociálním zařízení.
"Veškerá autorská práva jsou jednoznačně profesora Skupy. Vytvořil podobu loutek, vymyslel jim jména," poukazovala na dědická práva advokátka Elena Hornová, která zastupuje žalující stranu. "To je naprostý nesmysl. Autorem je řezbář Nosek. Skupa dal pouze náčrt, podle kterého kdyby loutky vznikly, tak by se jich děti bály," oponoval u soudu Novotný.
