„Ústavní soud v odůvodnění nálezu konstatoval, že je především nutno vycházet z premisy, že na péči o děti mají zásadně stejné právo oba rodiče,“ uvedla mluvčí soudu Miroslava Sedláčková. Případné odchylky od tohoto principu pak musí být konkrétně a dostatečně odůvodněny.
V tomto případě otec po rozchodu s matkou zůstal v Anglii. Žena a děti se vrátily do Česka, protože zde starší syn začal chodit do školy. Muž je vídal pravidelně tři dny ve čtrnáctidenním cyklu. V roce 2012 se otec vrátil, našel si bydliště blízko místa, kde žijí děti, a požádal o střídavou péči.
Okresní i krajský soud jeho návrh zamítly. Návrat z Anglie podle nich nebyl dostatečný důvod ke střídavé péči. Nepřihlédly ani k tomu, že si starší syn takovou péči výslovně přál a doporučili ji i sociální pracovníci. Krajský soud pak argumentoval i tím, že se rodiče nejsou schopni na čemkoli ohledně dětí dohodnout.
„Obecné soudy ve zrušených rozhodnutích vyžadovaly pro nové rozhodnutí o péči podstatnou změnu poměrů s odkazem na požadavek stability výchovného prostředí dětí. Stabilita výchovného prostředí však dle Ústavního soudu není abstraktní princip, který by byl hoden ochrany sám o sobě, ale má být chráněn pouze v souvislosti s tím, zda skutečně je v nejlepším zájmu dítěte,“ stojí ve zprávě Ústavního soudu.
Děti mají podle Ústavního soudu na oba rodiče stejné citové vazby, muž je schopen se o syny postarat. Střídavá péče je tak podle soudu pro děti nejlepší variantou.
Na závěr ještě uvedl, že pokud spolu rodiče nekomunikují, nemůže to být důvodem omezení práv jednoho z nich. Soudy by měly spíše uvažovat o takových opatřeních, které by mohly zlepšit vztahy mezi nimi.
