Soud s Kevinem Dahlgrenem

Pokud by soud vyhověl návrhu obžaloby a uložil výjimečný trest a spolu s ním i detenci, znamenalo by to, že do detence Dahlgren zamíří až po odpykání trestu, uvedl advokát.

Podle advokáta Richarda Špíška závěrečnou Dahlgrenovu řeč rozhodně nelze z procesního hlediska brát jako doznání.

Ze všeho toho špatného, co se stalo, může vzejít něco dobrého, domnívá se Dahlgren. Soud má podle něj důkladně zvážit jeho duševní zdraví. Zdůraznil svou vůli podrobit se jakékoliv léčbě.

"Vím, že potřebuju léčení. Není nic, co bych chtěl více. Chci na tom být lépe," pokračuje Dahlgren. Dluží prý hodně vlastní rodině, sobě samotnému, světu i rodině, u které v Brně našel zázemí a která později byla zavražděna.

"Co se stalo zavražděné rodině, je tragédie," řekl Dahlgren ve chvíli, kdy se zdálo, že bude pokračovat popisem svého vlastního jednání v osudný den.

"Neměl jsem žádnou kontrolu nad svým jednáním," pokračuje Dahlgren. Ani do koupelny si jít netroufl, aniž by mu to dovolil hlas. Vzpomíná na zlatou sošku démona v pokoji, kde u příbuzných přebýval. Spojil si ji s hlasem v hlavě, který mu nakonec našeptal, že má mimořádné poslání.

"Ve třetím týdnu v Brně se vrátilo to, před čím jsem utíkal. Vrátilo se to mnohem silnější a převzalo to nade mnou kontrolu. Už jsem proti tomu nebojoval," popisuje Dahlgren. Jeho život se prý zredukoval na celodenní ležení na posteli a naslouchání hlasu v hlavě.

Pozvání k příbuzným do Česka přišlo podle Dahlgrena ve chvíli, kdy měl pocit, že se nachází v bodu zlomu, že musí něco udělat. V letadle se ale v jeho hlavě prý něco divného odehrálo - hudba, hlasy, "úplná symfonie", jako by se mu měla rozskočit hlava. Potom se mu prý ulevilo, nastal božský klid a mír, který trval první dva týdny v Brně.

Soudce Dahlgrena zarazil. Chce, aby se v závěrečné řeči zaměřil na to, co je mu kladeno za vinu, na to, co se stalo v České republice.

Dahlgren se často vrací k tomu, že jeho život byl v mnoha ohledech mimořádně frustrující. V dospívání kvůli negativním myšlenkám a "nefunkční mysli". Ve vazbě kvůli nepříjemné nadprodukci slin v ústech.

"Zkusil jsem několik zaměstnání. Zkusil jsem několik vztahů. Ale je úplně jedno, jak moc se snažíte, když nemáte fungující mysl. Čeká vás selhání ve všem, o co se pokusíte - s jednou výjimkou, a to je bojové umění," popsal Dahlgren.

Svůj psychický stav mezi 18. a 20. rokem označil Dahlgren za neustálou vnitřní bitvu, trvající každou vteřinu, každou minutu. Za těchto okolností je v moderní společnosti těžké obstát, řekl.

Svou vlastní mysl se prý Dahlgren snažil ignorovat. Dlouhodobě je to podle něj velmi těžké, zintenzivnily se tím úzkosti a obsedantně kompulzivní projevy, tedy snaha odhánět nepříjemné myšlenky opakovaným prováděním určité činnosti či rituálu.

Psychické problémy se podle Dahlgrena prohloubily, když mu bylo 17 či 18 let. Projevovaly se myšlenkami, které jakoby nebyly jeho vlastní. Přičítal je "božskému diktátorovi". Byly to prý ničivé, hrozné myšlenky. "Moje mysl byla mým největším nepřítelem."

Nyní Dahlgren vzpomíná na své dětství. Popisuje psychické problémy, obsesivně kompulzivní myšlenky, neustálou trýznivou úzkost. "Vždy to byly iracionální obavy. Že se v mé skříni zhmotní zabijáci. Nemohl jsem plavat sám v bazénu, bál jsem se, že se objeví žralok a sežere mě."

"Ležel jsem na posteli a kažých pár sekund polykal sliny," vzpomíná u soudu Dahlgren. Dává to soudu jako vysvětlení pro pokus o své sebepoškození ve vězení.