Marešku poslal vojenský soud na dva roky do vězení, když jako budoucí svědek Jehovův odmítl učit se bojovat a vzít do ruky zbraň. Trest si odpykal. V 90. letech vojenské soudy zrušily pouze výrok o trestu.
V roce 1998 však Ústavní soud konstatoval, že občan měl právo na odepření vojenské služby z důvodů svědomí a náboženského přesvědčení i před rokem 1989, a to na základě Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948.
Mareška se znovu pokoušel dosáhnout plné rehabilitace. Nakonec se obrátil na litoměřický okresní soud s odvoláním na zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Soud však dospěl k závěru, že zrušit lze pouze trest, nikoli výrok o vině.
Tento názor potvrdil i ústecký krajský soud. Proto se Mareška opět obrátil na Ústavní soud, který v březnu jeho stížnosti vyhověl. "I samotný výrok o vině představuje trest, protože postihuje na cti a dobré pověsti," zdůvodnil rozhodnutí soudce zpravodaj Miloš Holeček. Protože obecné soudy svým postupem porušily ústavně zaručená základní práva, Ústavní soud jejich rozhodnutí zrušil.
Litoměřický soud v plném rozsahu zrušil rozsudek vojenského soudu z roku 1983, rozhodnutí o částečné rehabilitaci a zprostil Marešku původní obžaloby.
Pro samotného Marešku ale spor ještě neskončil. "Chtěli bychom uhradit výdaje na právního zástupce a další výdaje, které s řízením byly spojeny," řekl Mareška. Podle něj nejde o odškodné za to, že byl dlouho neprávem považován za vinného. Mareškův právní zástupce dodal, že náhradu bude požadovat od Vojenského úřadu pro právní zastupování.
