Verdikt soudu tak dává právní základ taktice cíleného zabíjení, kterou izraelská armáda používá proti palestinským ozbrojencům od začátku nové intifády, která začala v září 2000. Bezpečnostním složkám umožňuje zlikvidovat člověka, který je podezřelý z páchání teroristického činu.
Nejedná se jen o "mučedníka" opásaného výbušninou nabíhajícího do hlídkového stanoviště, ale i o předáky konkrétních teroristických skupin, kteří se v noci tajně přepravují z místa na místo.
Izraelské organizace na ochranu lidských práv odhadují, že při cílených operacích izraelské armády bylo za posledních šest let zabito 339 Palestinců. Z nich bylo 210 konkrétních, přesně zvolených cílů. Ostatní měli smůlu, octli se v nesprávnou dobu na nesprávném místě.
Armáda ospravedlňuje cílená zabití tím, že jde o nejúčinnější a většinou jediný způsob, jak zastavit palestinské radikály chystající teroristické útoky na izraelské, často civilní cíle.
Tříčlenný soud jednomyslně rozhodl, že "není možné, že by každé cílené zabití bylo zakázáno podle mezinárodního zvykového práva". Rozhodně to však neznamená, že každé cílené zabití je zákonné.
Dvě izraelské skupiny na ochranu lidských práv požadovaly už v roce 2002 v petici po nejvyšším soudu, aby tuto praktiku zakázal, ale soud opakovaně rozhodnutí odkládal.
Operace proti radikálům jsou obvykle prováděny ze vzduchu - vojenské letouny, vrtulníky i bezpilotní stroje ostřelují automobily palestinských radikálů.
Stejnou taktiku "cíleného zabíjení" postupně přijaly i Spojené státy a jejich spojenci ve válce v Afghánistánu a Iráku.
