Nespokojený Švýcar se obrátil na soud s tím, že nemůže v létě za teplých nocí spát při otevřeném okně, protože na nedalekém protestantské kostele se každou čtvrthodinu vyzvání.
Nižší soudní instance už jeho stížnost zamítla, ale občan sužovaný nočním vyzváněním se nedal odbýt, a případ rušení nočního klidu se tak dostal až na nejvyšší úroveň.
Federální soud dospěl k závěru, že právo na absolutní klid v noci neexistuje a že každý musí tolerovat určitý hluk. Noční vyzvánění podle soudu občané obvykle dobře snášejí a navíc jde o dávnou tradici.
