Podle orléanského soudu SEITA byla privatizována až v roce 1995 a informovat kuřáky o škodlivosti kouření mělo ministerstvo financí a to nedělalo nic. SEITA jako státní společnost nemohla poskytovat takové informace z vlastní iniciativy, zněl verdikt soudu.
V roce 1999 soud v Montargis jižně od Paříže uvedl, že SEITA má jistou odpovědnost za Gourlainovu smrt až do roku 1976. Tehdy totiž začal platit ve Francii zákon o povinném varování na krabičkách cigaret. Podle tohoto soudu byla SEITA odpovědná za Gourlainův návyk do jeho dospělosti v roce 1970, kdy již kouřil šest let a šedesátiprocentní odpovědnost do roku 1976. Od té doby si již mohl za důsledky kouření sám.
Rozhodnutí soudu z roku 1999 bylo v Evropě zatím první, které dávalo odpovědnost výrobcům tabákových výrobků. Ve Spojených státech soudy již několikrát vyměřily tabákovým firmám velké pokuty.
Advokát zastupující Gourlainovu vdovu, která požadovala tři miliony franků odškodného, oznámil, že se odvolá ke kasačnímu, nejvyššímu, soudu. Přiznal nicméně, že verdikt orléanského odvolacího soudu je totální porážkou - nejen pro Gourlainovu rodinu, ale i pro zdraví veřejnosti.
SEITA se po privatizaci stala součástí francouzsko- španělského koncernu Altadis.
