Pětadvacetiletá Jana Zbořilová natáčí videa na YouTube. Do představy o typické youtuberce, která ukazuje, jaké nové oblečení a kosmetiku si pořídila, má ale daleko. V deseti letech byla sexuálně zneužita. Tehdy se s tím nikomu nesvěřila; o tvrdé zkušenosti promluvila až po patnácti letech – právě na svém YouTube kanálu.
„Natočila jsem o svém zážitku video. Pak mě napadlo, že bych mohla vytvořit celý projekt, jehož prostřednictvím bych oslovila lidi, kteří mají také za sebou traumatickou zkušenost, a sdělila jim, že není tabu o tom mluvit,“ popisuje Zbořilová počátek svého nápadu s názvem Stoptabu.
Projektu založila účty nejen na YouTube, ale i na dalších sociálních sítích. A vzápětí se jí začaly scházet příběhy lidí s podobnými zážitky. Díky sociálním sítím spolu mohli své traumatizující zážitky sdílet, navzájem si pomáhat a příběhy anonymně publikovat, aby se v nich našly další oběti různých forem násilí a zneužívání.
„Pomoc obětem“ - zakázáno
Potom si chtěla zaplatit reklamu svých příspěvků, aby se ukazovaly i lidem, kteří ji na Facebooku nebo Instagramu přímo nevyhledávají. Jenže ani jedna z těchto sociálních sítí jí propagovat obsah týkající se citlivé problematiky znásilnění nedovolila.
„Chtěla jsem své příspěvky rozšířit mezi co nejvíce lidí. Tušila jsem, že explicitní fotky budou problém, stejně jako použití slov jako sex, násilí nebo znásilnění. Instagram mi však zakázal propagovat i takový příspěvek, v němž bylo napsáno: Pomoc obětem,“ vypráví autorka projektu Stoptabu. Paradoxně se ukázalo, že nesmí použít ani slovo tabu, přestože ho má přímo v názvu projektu. Přizvala si tedy na pomoc marketingovou specialistku. Ta jí vysvětlila, že sociální sítě obecně a hlavně Instagram nechtějí podporovat negativně zabarvený obsah.
Na tento problém nenarazila jen Zbořilová. Je to oříšek i pro odborníky na marketing. „Setkali jsme se s tím, když jsme propagovali plastickou chirurgii. V reklamě se nemohlo ani náznakem objevit mírně obnažené lidské tělo,“ přidává svou zkušenost ředitel reklamní agentury Robert Němec. Souhlasí, že jakkoli se o tématech souvisejících s násilím dnes mluví čím dál otevřeněji, nemají organizace nebo projekty jako Stoptabu propagaci vůbec jednoduchou.
Sociální sítě nechtějí podporovat negativně zabarvený obsah. Zakázaly i sdílení tohoto obrázku.
„Z velkých sociálních sítí v podstatě neexistuje taková, která by dovolovala explicitní erotiku. Zrovna Instagram a Facebook jsou v tomhle dost restriktivní,“ upozorňuje Němec. Důvod je jednoduchý; společnosti se tomu brání, protože cílí na co největší počet lidí a zejména mládež. „Mají obavu z toho, aby náhodou některý stát nebo i jednotliví rodiče pak nezakazovali přístup na sociální síť,“ vysvětluje.
Janě Zbořilové poté bylo doporučeno, aby se inspirovala projekty, které také cílí na oběti násilí. Například Linka bezpečí.
Obsah nemá být šokující
Jenže ani Linka bezpečí si zatím neví rady, jak se má se sdílením takového obsahu vypořádat. „Instagram je založený pouze na obrazovém materiálu a my pořád nenašli dobrý a trvalý způsob, jaké příspěvky bychom tam dávali pro naši cílovou skupinu, tedy pro děti mezi třinácti až šestnácti lety tak, aby to pro ně bylo lákavé, edukativní, ale ne šokující,“ podotýká vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský.
Odborníci na sociální sítě proto doporučují komunikovat obsah co nejdecentněji a slova jako sex nebo násilí se snažit opisovat. „Nakonec způsob najdete, avšak nebude to tak účinné,“ přiznává Němec.
To poznala i Jana, které se posléze na sociálních sítích povedlo přece jen jeden příspěvek zpropagovat. Zahrnoval pouze její fotku a slogan: „Projekt na podporu témat, která nemůžeme ani jmenovat, protože by tuto reklamu sociální sítě ihned zavrhly...“
Tento příspěvek samozřejmě neměl takový dosah, jaký by si mladá Pražačka představovala.
