V pozadí je vidět vlajka východního Německa a písně, které Margot Honeckerová zpívá, jsou tytéž, které se děti povinně učily ve školách. Datum záznamu: říjen 2009.
Ona sama byla nejen "první dámou" východního Německa, byla také nejmocnější ženou tohoto státu. Šestadvacet let stála v čele ministerstva vzdělávání. A svého politického smýšlení se nikdy nevzdala.
Nyní se za Honeckerovou, která utekla s manželem z Německa ze strachu před stíháním a která se uzavřela před celým světem, vydala reportérka německé televize ARD. Vypátrala její vilu v Santiagu de Chile. A čekání na příchod dvaaosmdesátileté ženy si krátila uvažováním o tom, kterou otázku položí.
Třeba proč podporovala vznik polepšoven pro děti, které nezapadaly do obrázku socialistického státu? Ve složce jednoho z těchto zařízení, ve městě Torgau, stojí jako cíl: zlomit vůli mladých lidí.
Jedním z nich byl i Stefan Lauter. Na dny, které byl zavřen na samotce, místnosti jen s postelí a malým sklepním okénkem, nevzpomíná rád. Bylo mu tehdy šestnáct, když jej převychovávali v podmínkách, které svou hrůzou překonají jakoukoliv současnou věznici.
Nebo se snad zeptat na to, proč pád berlínské zdi dodnes označuje za "zradu"? Ani k jedné z otázek se nakonec nedostala. "Mám dost štvanice proti lidem bývalé NDR," odbyla ji vdova po generálním tajemníkovi německých komunistů.
Na jednu otázku však přece jen odpověděla. To, když se jí reportérka zeptala, zda socialismus zanikl spolu s východním Německem. "Ne, on opět přijde," řekla žena, kterou si Němci pamatují i díky jejímu věčnému modrému přelivu. "I v Německu?" zeptala se reportérka. "Proč by ne v Německu?" zněla poslední odpověď Honeckerové.
Optimismus ohledně socialismu sdílel i její manžel. A to do posledních dní východního Německa. "Socialismus by nezastavil vůl ani osel," řekl ještě 7. října 1989. Měsíc a dva dny po vyslovení této věty, která se v němčině rýmuje, padla zeď.
