Proč by občan měl dělat majetková přiznání ohledně svého majetku, když nemovitosti a pozemky se dají zjistit na katastrech, auta se dají zjistit na dopravních inspektorátech, peníze na účtech se dají zjistit v bankách, lodě a letadla také podléhají registracím, akcie jsou registrovány v SCP, podíly ve společnostech jsou registrovány u bank, investičních společností a obchodním rejstříku? Snad jen šperky, zlato a starožitnosti se zjistit nedají.
Nebylo by jednodušší, kdyby policie více konala a nově vzniklá finanční policie zabývající se úniky DPH, větší daňovou, ekonomickou kriminalitou a organizovaným zločinem měla prostě více pravomocí daných zákonem do všech registrací nahlédnout a pořizovat si kopie potřebné pro vyšetřování včetně povinnosti bank a ostatních společností předávat informace do stanoveného 14 denního termínu pod sankcí, aby vyšetřování probíhalo rychle?
Proč otravovat občana neustále různými povinnostmi, kdy už se v džungli stále přibývajících zákonů přestává orientovat, čímž mu hrozí nesplněním nějaké další povinnosti, kupříkladu majetkových přiznání, sankce v podobě drastického danění, mnohdy i omylem nepřiznaného majetku z neznalosti dalšího zákona?
Jedná se skutečně o potírání daňových úniků, nebo pouze o třídní boj proti lépe zajištěným? Na podobné otázky by si měl odpovědět každý tvůrce podobných zákonů.
Největší spor se rozhořel mezi vládou a koalicí o zahrnutí podílů v akciích a obchodních společnostech. Nedovedu si představit, jak by měla fungovat majetková přiznání kupříkladu u domácího investora, který není spokojen s nezajímavou úrokovou mírou našich bank a vydá se na kapitálový trh za účelem zhodnotit své prostředky.
Nakoupí akcie nějaké společnosti kupříkladu za dvacet korun jednu v množství 2500ks za 50000Kč. A nastane kolotoč. Za prvé nominální hodnota akcií je kupříkladu 1000Kč, čímž jeho nakoupený majetek přesáhl 2,5 milionu.
Poběží tedy dát majetkové přiznání, neboť Sobotkův limit je 1,5 mil. Aby se to nepletlo, ozve se i SCP a vyměří našemu odvážlivci nemalé poplatky za tzv. správu portfolia. Protože tohle nemá začínající domácí investor zapotřebí, svůj podíl prodá a opět kolotoč, zase podat majetkové přiznání, neboť transakce přesáhla 1,5 mil. nominální hodnoty.
Dokonale odrazen a znechucen odchází. Opravdu tohle chceme? Otrávit občana od jakýchkoli jeho pokusů si vylepšit svou budoucnost?
Když už si majetková přiznání ČSSD v této oblasti vytrucuje, tak se zkusme držet zdravým rozumem a podívejme se do obchodního zákona § 181. Do výše 3% podílu jednotlivce na majetku společnosti nemá cenu majetková přiznání do běžného obchodování tahat, neboť domácího investora pouze taková praxe odradí od menších obchodů, které jsou tahouny každého kapitálového trhu.
Faktem na druhou stranu je, že dopátrat se větších podílů ve vytunelovaných společnostech, kterých je na našem kapitálovém trhu mnoho a po zásluze potrestat zloděje, dohledat majetek okradených akcionářů a navrátit jim ho, je třeba i se zpětnou platností. Na narovnání práva v naší pokřivené legislativě není nikdy pozdě.
A to dříve, než začnou majetkové spory ohledně vytunelovaných podílů u štrasburského soudu za neochráněné investice, když se nemohl okradený akcionář domoci práva ve své vlastní zemi.
Je-li však touto cestou zrovna majetkové přiznání v této oblasti je sporné. Tam by více pomohl důkladný kapitálový dozor KCP ve spolupráci se SPOK a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových s důsledným uplatněním zákona 279/2003 o zajišťování majetku z trestné činnosti, kterou tunelování společností v mnoha verzích u nás používaných je.
