Ministr Janota tráví léto přípravou návrhu státního rozpočtu na příští rok – chtěl byste být na jeho místě?
Já mu nezávidím, nicméně pokušení být na jeho místě mám. Protože s obtížnými úkoly člověk roste.
Ale k čemu máte větší chuť: sedět v ministerské kanceláři a připravovat rozpočet, nebo být s rodinou?
Být s rodinou.
Na začátku léta jste v souvislosti s loňskou koupí bytu v Praze za 7,1 milionu uvedl, že jste byt hradil i z poslaneckých náhrad. Byla ta situace pro vás v něčem poučná?
Byt jsem hradil ze svého platu. A poučné to bylo v tom, že existuje rozdílný výklad, zda paušální náhrady jsou, nebo nejsou součástí platu ústavního činitele. Podle mého názoru by bylo dobré tuto diskusi ukončit tím, že by se tyto náhrady zdanily a učinila se z nich běžná součást platu, aby neexistovala rozdílná interpretace.
O kolik by se tak snížil příjem poslance, tedy součet platu a paušálních náhrad?
Čistý příjem by se měl snížit zhruba o dvacet procent.
Čili fakt, že se náhrady nepoužívají a zjevně ani v budoucnu nebudou používat na účel, k jakému byly zřízeny, vás příliš netrápí?
Myslím, že z pohledu daňového poplatníka bude ideální, když ty příjmy ústavních činitelů ztransparentníme a všechny náhrady zdaníme.
Když jste obhajoval použití paušálních náhrad na koupi bytu, váš hlavní argument byl, že jste neporušil zákon. Od politiků však čekám víc, než že jen nebudou porušovat zákony – ostatně Mirku Topolánkovi taky žádný zákon nezakazuje jezdit do Toskánska, s kým chce. Je směšné hledat v chování politiků i morální konotace?
Je velmi obtížné interpretovat onu hranici, co je a co není morální. To je problém všech nepsaných pravidel. Podle mne je mnohem lepší, když jsou přesně dána striktní pravidla, na co má a na co nemá nárok ústavní činitel.
Ještě k vašemu bytu. Poslední dva roky jste bydlel i s rodinou v Praze, přesto jste si ponechal jako trvalé bydliště Slavkov u Brna. Proč?
Já ho tam mám celou dobu. Žiju tam od dětských let.
Právě že ne. Opakuji, že poslední dva roky jste žil s rodinou v Praze. A co je třeba v tuto chvíli dodat: onen příspěvek na bydlení patří jen poslancům, kteří nemají trvalé bydliště v Praze. Takže to vypadá, jako byste si fiktivní trvalé bydliště ve Slavkově nechal proto, abyste nepřišel o náhrady.
To není fiktivní trvalý pobyt, to je trvalý pobyt.
A jak se pozná trvalý pobyt? Že tam trvale nebydlíte?
Já jsem mimopražský poslanec a moje pracovní povinnosti mě dvakrát třikrát týdně odvádějí do Jihomoravského kraje a velmi často tam pobývám.
A jak si tedy definujete trvalý pobyt? Protože oba dobře víme, že trvalý pobyt můžete mít nahlášen kdekoliv a žít můžete také kdekoliv – jak říkám, jen na ten mimopražský trvalý pobyt se váže těch příjemných asi sedmnáct tisíc měsíčně poslaneckých náhrad.
Ale já jsem ve Slavkově neměl účelový trvalý pobyt. Já jsem tam měl trvalý pobyt od okamžiku, kdy jsem se tam na začátku osmdesátých let jako dítě přistěhoval.
Jenže poslední dva roky tam fakticky vy ani vaše rodina nežijete.
Ale jezdím tam.
Příspěvek na bydlení jste přestal brát letos v dubnu. Je to tak?
Bral jsem ho do okamžiku, než jsem si v Praze pořídil vlastní bydlení.
A proč? Vždyť to, jestli máte svůj byt v Praze, nebo ne, na vašem vztahu k trvalému bydlišti ve Slavkově nic nemění.
Fakticky se neliší, protože nadále do Slavkova jezdím. Ale pořídil jsem si trvalé bydlení v Praze, což trvalo shodou okolností ony dva roky. Pak jsem pokládal za nemožné, abych nadále pobíral tento příspěvek.
Čili po tu dobu, po kterou jste potřeboval šetřit na své nové bydlení v Praze, bylo pobírat příspěvky na bydlení v pořádku?
Já si myslím, že nebyl žádný rozdíl mezi tím, kdybych bydlel v Praze, nebo ve svém volebním kraji...
Byl by tam rozdíl těch sedmnácti tisíc měsíčního příspěvku na bydlení.
Ale já bych ten příspěvek pobíral, protože současně by mi platila Sněmovna ten byt tady v Praze.
Ale je přece spousta pražských poslanců, kteří tu žijí v pronájmu, a Sněmovna jim nic na bydlení neplatí.
Nejsem pražský poslanec, jsem poslanec Jihomoravského kraje.
Kolik jste díky poslaneckým náhradám měsíčně ušetřil?
Vzhledem k tomu, že jsme žili s rodinou skromně a naším cílem bylo pořídit si vlastní bydlení, tak jsme dvanáct let šetřili.
Kolik se vám měsíčně podařilo dávat na nový byt stranou z vašeho poslaneckého platu, jehož součástí byly i ony náhrady?
Každý měsíc to byla jiná částka, pohybovala se v řádech desítek tisíc.
Nepřipadá vám, že to mimo jiné ukazuje, že poslanecké náhrady jsou prostě absurdně vysoké?
Záleží na životním stylu. Pokud žijete úsporně, neděláte velké večírky, netrávíte luxusní dovolené v předražených vilách, tak finanční prostředky ušetříte.
Pokud jste měl v roce 2004 – a tak praví veřejné zdroje – na kontě úspory v řádech statisíců a za čtyři roky nato jste měl sedm milionů, tak to vypadá, že jste v posledních čtyřech letech šetřil docela dost.
Z těch sedmi milionů jsou ovšem téměř dva miliony hypotéka. Čili ty úspory, které jsem potřeboval, tvořily částku zhruba pěti milionů.
Bohuslav Sobotka
Roku 1996 byl poprvé zvolen za ČSSD do Poslanecké sněmovny. Po volbách v roce 2002 byl jmenován ve Špidlově vládě ministrem financí. Funkci ministra financí zastával i ve vládách Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Je prvním místopředsedou ČSSD a předsedou rozpočtového výboru Sněmovny. V předčasných volbách kandiduje jako lídr sociální demokracie v Jihomoravském kraji. |
Narodil se 23. října 1971. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Je ženatý, s manželkou Olgou má dva syny: šestiletého Davida a Martina, který se narodil letos v červnu. Nedávno jste spolu s Františkem Bublanem obnovil po jedenácti letech křesťanskou platformu v ČSSD. Kdy se ve vás probudila víra v Boha a nutkání přihlásit se ke křesťanství?
Pro mne je víra absolutně osobní záležitostí a neměl jsem v úmyslu ji spojovat s politickou činností. Chtěl jsem jen podpořit aktivitu Františka Bublana, která mi připadá velmi sympatická.
Kandidujete na jižní Moravě, která patří k nejsilnějším katolickým krajům – mně se nezdá obnovení oné křesťanské platformy právě v této době jako úplně náhodný krok.
Já myslím, že každý rok jsou v naší zemi nějaké volby – my bychom pro vznik té platformy nenašli žádný vhodný časový okamžik.
Stále trváte na tom, že by v době krize měly církve ze svých požadavků slevit – jinými slovy říkáte, že v době krize by okradený neměl chtít zpátky to, co mu bylo ukradeno?
V této zemi nebyla nastolena po roce 1989 absolutní spravedlnost, všichni nebyli odškodněni za to, co se jim stalo za minulého režimu, všechny majetky nebyly vráceny. Jde o určitý poměr. O zmírnění křivd.
Říkáte, že byste byli neradi, kdyby církve s prostředky, které budou součástí vyrovnání, podnikaly. Nedopustili byste se tím porušení svobody v nakládání s vlastním majetkem?
Donátor má právo ovlivnit nakládání s darem.
Ale to by nebyl dar, to by bylo navrácení ukradeného, ne?
Donátor je donátor, protože tu není dána povinnost státu zcela narovnat škody, které byly spáchány církvím. Pak by ta povinnost musela být dána směrem ke všem fyzickým a právnickým osobám, které byly postiženy komunistickým režimem.
Mimochodem, nevadí vám coby členovi křesťanské platformy, že některé vaše materiály před evropskými volbami apelovaly na závist?
Já si to nemyslím.
Tak například billboard, kolik si díky snížení daní vydělal Topolánek, kolik stálo každé slovo Zahradila v parlamentu – nemáte pocit, že jste tím provokovali závist?
Ne, to jsou faktické připomínky, které může mít každý, kdo se podívá na daňovou politiku minulé vlády.
Jestliže mluvíte o konkrétních finančních částkách u konkrétních lidí, to pro vás vážně není vzbuzování závisti? Teď se vás neptám jako politika, ale inteligentního křesťana. Ani stopa po závisti?
Já nevím. Mě to nenapadá.
Ono vás to možná nenapadá, protože závist patří mezi sedm smrtelných hříchů; a povzbuzovat hřích v kampani byste jako člen křesťanské platformy těžko mohl snést – co vy na tento výklad?
Já myslím, že je důležité, že sociální demokracie není stranou, která by se snažila ve společnosti vyvolávat napětí, nenávist či agresivitu.
A trocha závisti nevadí.
Tomu nemůžete zabránit. Nicméně já nechci, aby sociální demokracie šla touto cestou.
Už se situace kolem Davida Ratha v sociální demokracii uklidnila? Nebo se uklidnil Rath?
Myslím, že se stalo obojí.
Co bylo jeho největší chybou?
Možná si měl uvědomit, že přerod opozičního rétora v hejtmana vyžaduje i určité změny v chování.
Jaký vztah k Davidu Rathovi máte?
Já ho respektuji jako velmi inteligentního člověka.
Přítel, člověk, kterého si vážím, něco takového tam je?
Já si ho vážím jako velmi dobrého řečníka. Myslím si, že takových řečníků v Poslanecké sněmovně víc nemáme. Má řadu nápadů, nicméně možná by je mohl předtím, než je uvede do života, víc promyslet.
Krajské volby jste vyhráli hlavně slibem zrušení zdravotnických poplatků, hejtman Rath teď pohrozil, že pokud nevyhrajete, budete muset od 1. ledna kapitulovat – není to vydírání?
Systém hrazení poplatků kraji byl vždy chápán jako dočasný. Do té doby, než se podaří na celostátní úrovni...
Ale to jste před krajskými volbami neřekli, že zrušíte poplatky jen na chvíli – nebo jsem to přehlédla?
Na mítincích jsme přesně popisovali náš postup.
Takže nemáte pocit, že jste lidi nějakým způsobem oblafli?
Pokud se nám nepodaří po volbách poplatky zrušit na celostátní úrovni, tak kraje samozřejmě budou muset najít nějaké trvalé řešení.
Jejíma očima
Nezažila jsem politika, který by po hodině čekání řekl, že v časopise jsou "pěkné články". Ale Bohuslav Sobotka zřejmě nic nehraje, on takový je. Za všech okolností mluví slušně a spořádaně odpovídá. Zásadně se nerozčiluje. Když má nějakou tezi, je schopen ji mnohokrát opakovat. Fotograf se načekal, aby zachytil nějaké jeho výrazné gesto. Připomíná mi slušňáka – slušňákům není co vyčíst. Jen jim trochu chybí šťáva. |
Prostě kliďas. Spletl se a do redakce přišel o hodinu dřív. Bez náznaku rozčilení usedl na pohovku, půjčil si časopis a čekal. O padesát minut později časopis pochválil s tím, že si dobře početl. 
