Pane předsedo, parlamentní volby budou za pět měsíců, jste si pořád ještě jist, že vaše ODS vyhraje?
Jsem přesvědčen, že vyhrajeme. Občané této země vědí, kdo má dobrý program a kde jsou jenom slova a sliby. Já lidem věřím. Já jim to vysvětluji, chodím i po restauracích...
A v restauracích slyšíte, že ODS vyhraje? To asi navštěvujeme rozdílné podniky. Stále více lidí totiž říká, že Jiří Paroubek je velmi silný soupeř, i když jej nechtějí volit.
V politice se v jeho osobě objevil nový fenomén. Můžeme to nazvat silný vůdce, silný řečník, člověk, který říká, že všechno vyřeší.
A vyřešil?
Vzpomeňte si, co říkal o CzechTeku. Začal couvat, když zjistil, že nálada není na jeho straně. On se ale rozhodl, že svůj slovník a své myšlení přizpůsobí výsledkům průzkumů.
Paroubek je razantní politik, veřejností bývá vnímán i jako arogantní člověk. Jak jej vnímáte vy?
Jako velmi autoritativního šéfa, který se rozhodl, že bude vládnout tvrdou rukou. Kde dnes slyšíte o levicovém křídle v sociální demokracii, jejímž reprezentantem byl pan Kavan? Nic takového neexistuje. Všechno se sjednotilo a jakýkoli člověk, který má jiný názor uvnitř ČSSD, přestane existovat. I členové však brzy poznají, že ve straně začíná chybět demokracie. Může na to doplatit.
Stala se z ČSSD strana jednoho muže?
Kde slyšíte jiný názor, než který preferuje premiér Paroubek? Já jsem ho neslyšel.
Vždyť ODS byla také léta stranou jednoho muže.
My jsme s tím však skončili.
Ale že vám to trvalo...
To máte pravdu. Jenže v daném okamžiku máme úplně jiná pravidla a ty diskuse se vedou v kuchyni či v obýváku.
Když jsme v kuchyni, o čem si dva vrcholní představitelé státu, Sobotka a Paroubek, povídali, když spolu sledovali koncem roku Kateřinu Neumannovou na Světovém poháru v lyžování v Novém Městě?
To je od vás hodně drsná otázka.
Nerozumím. Proč drsná?
Pokusil jsem se tam totiž několikrát pana premiéra zatáhnout do debaty. Já lyžování miluji a on o tom tolik nevěděl, tak jsme se mu to spolu s dalšími lidmi snažili trochu povysvětlit. Mám však pocit, že ho to až tak dramaticky nezajímalo.
Vy jste se vůbec nebavili o politice?
Ani půl slova.
Přiznám se, že to nechápu. Dva významní politici stojí hodinu vedle sebe, lyžaři mezitím běží někde v lese a vy si nic neřeknete o problémech, které trápí zemi?
O mně se říká, že jsem člověk, který hledá komunikaci...
Mluvný jste, to ano.
Já nemám problém komunikovat s kýmkoli, kdo je na jiné straně politického spektra. Ale očekávám z druhé strany také nějakou reakci.
A ta v tomto případě nepřišla?
Nepřišla. Mám zásadu, že kde nejsem zván, tam se nevnucuji.
V souvislosti s nástupem premiéra Paroubka se však objevuje i kritika mdlého přístupu šéfa ODS Mirka Topolánka. Jak jej hodnotíte?
Když se Paroubek objevil, překvapil Mirka Topolánka stylem svých rozhovorů, neargumentací, tvrdým postojem, jednoduchostí vět bez obsahu. Ale Topolánek má dnes spíše navrch.
Neodpověděl jste. Jak jej hodnotíte?
Občas se nechá unést emocemi a někdy zapomene, že je předseda liberálně konzervativní strany a neměl by být tak uvolněný.
Jenže tu vámi propagovanou slušnost mnoho lidí vnímá jako slabost.
Slušnost se vyplácí. V životě, v osobních vztazích i v politice a úspěch vulgarity a bezobsažné tvrdosti je dočasný.
Je Mirek Topolánek nejsilnější vůdce, který vás může dovést k vítězství?
Je v současné době předsedou politické strany a všichni věříme, že nás k vítězství dovede.
Tak ještě jednou. Je nejsilnější vůdce?
Mohu si stokrát vysnít toho nejsilnějšího, ale on byl zvolen, a proto nás vede do voleb.
Kdo je váš vysněný vůdce?
Winston Churchill. Ale toho tu nemáme.
Řekněte mi pár vět, proč volit ODS.
Zajistíme člověku to základní. Aby se zvýšila jeho šance být zaměstnán. Aby se mu přirozenou cestou, to znamená na základě nižších daní, zvýšil plat. Aby se tento volič sám rozhodoval, jaký bude chtít mít důchod, jaké bude chtít zdravotní pojištění, jakou budoucnost bude chtít pro své děti. Nechceme ho svazovat tisíci nařízeními, které tady dnes máme.
Pochopí lidé to, že se najednou věnujete i sociálním otázkám?
To není najednou. Základem naší sociální politiky je cílená pomoc těm, kdo se nedokážou pohybovat v současném prostředí ať už z jakýchkoli důvodů. Především chceme umožnit co nejvíce lidem pracovat.
Pane předsedo, jste v Senátu od jeho vzniku, téměř deset let. Proč si podle vás horní komora stále nezískala sympatie lidí?
Je to tak trošku chyba nás, jedenaosmdesáti senátorů a senátorek, že jsme nedokázali lépe prezentovat svoji práci. Ale v regionech, kde procházíme většinovým volebním systémem, vědí, kdo je jejich senátor, a nevědí, kdo je jejich poslanec. Problém je, že nějak musíme vysvětlit občanům, co tady vlastně děláme.
Když se podíváme do statistik, tak Senát skutečně vrátil do Sněmovny mnoho špatných zákonů a poslanci je většinou opravili. Proč to veřejnost pořád nevnímá?
Nepodařilo se nám za ta léta dostat do povědomí. Je to chyba. Já nechci nic vyčítat novinářům, ale ze Senátu jdou převážně pozitivní zprávy a ty tolik netáhnou.
Neuškodily Senátu i takové věci, že se sem na čas "ukryl" Vladimír Železný? Že sem triumfálně vstoupil podnikatel Václav Fischer, ale jeho mise byla propadák? Přitom na první pohled by vám mohli pomoci zvýšit popularitu a prestiž právě podobní lidé.
Tito lidé sem nepřišli, byli zvoleni. O tom rozhodli voliči.
Co uděláte vy osobně, aby byl Senát populárnější?
Tento rok je rokem desátého výročí Senátu, chceme tedy bez nějakých bombastických akcí občany i média upozornit, že máme za sebou kus práce. Projednali jsme přes tisíc zákonů a velké procento bylo vráceno do Sněmovny a velké procento tam pak získalo souhlas poslanců.
Když hovoříme o Senátu, vy jste vyslovil znepokojení, že premiér Jiří Paroubek a ministr David Rath nepřišli na vaši půdu vysvětlit některé sporné věci. Považujte to za pohrdání horní komorou parlamentu?
Nazval jsem to pohrdáním parlamentní demokracií. Pan premiér i ministr zdravotnictví Rath se takto rozhodli a hledají oporu v tom, že ústava jim nepřikazuje, aby se zodpovídali senátorům. Až do toho podzimního extempore pana Ratha všichni ministři zatím přišli, i když se jim sem také moc nechtělo.
Proč nechtělo?
Stačí si vzpomenout třeba na CzechTek. Ministr Bublan do Senátu statečně přišel, aby situaci vysvětlil. Že nám to nestačilo a požadovali jsme dovysvětlení, je druhá věc. Ale přišel.
Pan Bublan byl statečný a jeho kolega Rath se bojí?
V dopise, který nám Rath poslal, tvrdí, že se mu nelíbilo, jak se na senátním výboru pro zdravotnictví jednalo. Bylo to prý politicky polarizované, a proto on nepřijde. Co to je? Žádný ministr a žádný premiér nemají právo hodnotit, jak se my politicky chováme.
Reakce na to jsou známé, ale co tomu říkají senátoři ČSSD?
Nebudu prozrazovat žádné sladké tajemství ze zákulisí, ale jednu věc řeknu...
Jen prozraďte, čtenáři jsou mlsní...
Napříč politickým spektrem Senátu byli a jsou všichni rozladěni z toho způsobu, jak se zachoval pan ministr Rath. Všichni to hodnotí jako velmi nešťastný krok, to je ta mírná verze. Moje verze je pohrdání parlamentní demokracií.
Není to dáno i tím, že v horní komoře parlamentu je jiné rozložení politických sil? Jsou tady pouze dva komunističtí a sedm sociálnědemokratických senátorů.
O tom rozhodli občané. Jestli si ministři myslí, že naše politické složení je jiné, než je jejich politické přesvědčení, tak je to... teď nevím, jak to mám slušně nazvat. Je to od nich srabárna.
Po podzimních senátních volbách bude parlament v sestavě, která by měla v roce 2008 volit prezidenta. Václav Havel tvrdí, že strany by už teď měly představit své kandidáty. Co si o tom myslíte?
My máme svého kandidáta. Je jím Václav Klaus.
Je to i váš osobní kandidát?
Samozřejmě. Ta role, v které je, mu velmi sedí. Je fakt dobrý.
Jak se díváte na možnou opětovnou, i když zatím velmi teoretickou, kandidaturu Miloše Zemana?
Uvidíme, jak dopadnou volby do Sněmovny a Senátu, ale myslím si, že nemá šanci.
Uvažovalo se v ODS někdy o jiném kandidátovi?
V životě jsem o tom neslyšel.
Co třeba vy?
Já jsem Sobotka.
To víme. Znamená to tedy, že vaším jediným kandidátem je Klaus? Nikdy jste o postu prezidenta ani neuvažoval?
Tímto směrem ne. Pokusím se opět kandidovat na šéfa Senátu. Nechci totiž, aby byl Senát jakýmsi otloukánkem. A věřím, že i premiér, který jím v této chvíli trochu pohrdá, si to uvědomí. Jenom na okraj: Jiří Paroubek kdysi také kandidoval do Senátu. A určitě si nepředstavoval, že by mu do Senátu premiér nepřišel, proto mě jeho postup udivuje.
