Konkrétně zhruba dva miliony zaměstnanců s příjmy do dvaceti tisíc si polepší více, půl milionu s příjmy do třiceti tisíc méně a tři sta tisíc prakticky vůbec.
Vláda svým rozhodnutím zvýhodnit zaměstnance s nižšími a středními příjmy jen zvýšila progresi.
Lidé s vyššími příjmy tak budou v poměru odvádět státu více a vynucenou solidaritu správně chápat jako rostoucí nespravedlnost. Do společné pokladny odvádějí víc, ale výhody z toho nemají žádné.
Právě v tomto je slabina „daňových slev“, protože o reformě skutečně nelze hovořit. Snaha současné vlády bodovat před blížícími se volbami je více než patrná.
Daně se sníží začátkem příštího, volebního roku. Stejně tak v příštím roce lidé poprvé budou profitovat z již platného společného zdanění manželů s dětmi.
Snižovat daně je správné, ale tak závažný krok nelze dělat jako loterii s tím, že ono to nějak dopadne. Vždyť vláda si musí každý rok půjčovat téměř sto miliard korun, aby měla na svou štědrou sociální politiku.
Férové by bylo, kdyby současný plán snížení daní ministr financí doplnil jasnými informacemi, jak se bude šetřit na sociálních dávkách, jak se do budoucna bude financovat ztrátový systém zdravotnictví a kolik si kdo bude muset spořit na penze.
Nejen že se to před blížícími se volbami jaksi nehodí, ale současná vláda to zatím ani neví. Sobotka snížil daně, ale současně se musí modlit, že ministři před volbami ochotně uspoří jím avizovaných 30 miliard, aby se rozpočet nerozsypal jako domeček z karet.
A je tu ještě jedno riziko. Vláda spoléhá na dobrou kondici ekonomiky, slibný růst a z toho očekávané vyšší výběry daní. Jenže útraty domácností slábnou, jak se lidé zadlužují, a mají růst nájmy i ceny energií. Slibnému růstu tak může dojít dech a udržet rozpočet bude úkol pro kouzelníka.
