Na počest tohoto státníka byl v roce 2017 na Praze 6 postaven pomník. Nachází se v parku, který, na popud nizozemského velvyslanectví, nese jméno bývalého ministra van der Stoela.
S delegací přiletěl i novinář Dick Verkijk, který tajně zařídil 1. března 1977 setkání s chartisty. Jen s některými. Třeba Václav Havel byl tehdy ve vězení, Jiří Hájek v domácím vězení.
Ministr van der Stoel se sešel v hotelu InterContinental s Janem Patočkou, profesorem filozofie, kterému oba totalitní režimy znemožnily učit. „Jsem mluvčí Charty, ale mluvit jsem dosud mohl jen málo,“ znějí slova profesora Patočky na magnetofonové nahrávce novináře Verkijka.
Patočka diplomata upozornil na kampaň vedenou proti Chartě, na metody používané proti jejím signatářům. Podstatu Charty 77 shrnul v jedné větě: „Jde nám o to, aby byla dodržována platná ústava a platné československé zákony. Nic víc,“ řekl tehdy.
Brali Chartu vážně
Van der Stoel upozornil Patočku na to, že nizozemská vláda trvá na dodržování závěrů helsinské konference – jak se k tomu podpisem zavázal prezident Gustáv Husák.
„Přijetím Patočky – dokonce na stejném místě jako při svém příjezdu přijal tehdejšího ministra zahraničí ČSSR Bohuslava Chňoupka – dal Van der Stoel najevo, že bere Chartu 77 vážně,“ říká historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Podle Blažka tak založil tradici, kdy se ani jiní západní politici postupně nebáli s disidenty stýkat. Díky kontaktům mezi disentem a západními diplomaty se roky dařilo do Československa posílat zakázané knihy, dokumenty.
První setkání bohužel mělo tragickou dohru pro profesora Patočku. Hned po odletu nizozemských diplomatů si pro něj přišla StB. Brutálně a opakovaně ho několik dnů vyslýchala, až se zhroutil a s mozkovou mrtvicí byl odvezen do nemocnice, kde 13. března zemřel, ani ne dva týdny po setkání s van der Stoelem.
Nikdo nepochyboval, že mrtvice sedmdesátiletého filozofa byla následkem vyčerpávajících výslechů. Jeho pohřeb na pražském Břevnově se, za asistence StB, konal před 42 lety, 16. března 1977.
K nejznámějšímu setkání disentu a Západu došlo na jiné schůzce. V prosinci 1988 přijel do Prahy francouzský prezident François Mitterrand. Byl vůbec prvním prezidentem Francie, který do Prahy přijel a vůbec první hlava státu, která s disentem jednala.
Ještě před příjezdem do ČSSR jasně deklaroval, že se chce sejít nejen s vládnoucími komunistickými politiky, ale i s opozicí. Osm jejích představitelů pozval na snídani na velvyslanectví, která se odehrála ještě před setkáním s Gustávem Husákem.
Československá vláda si od setkání s francouzským prezidentem slibovala užší ekonomickou spolupráci, ale pro Francii byla stejně důležitá i lidská práva. Setkání s disidenty si Mitterrand stanovil jako podmínku také při dalších oficiálních cestách za železnou oponu. Třeba v polském Gdaňsku poobědval s Lechem Walesou, šéfem polské Solidarity.
