Tento svérázný čin se rozhodl vykonat poté, co ředitel Stockholmského muzea nevyhověl jeho žádosti o odstranění “onoho exponátu” z výstavy. Tato událost pak byla následně prezentována řadou renomovaných zpravodajských agentur jako „devastace uměleckého díla násilnickým diplomatem“ či jako „znásilnění umělecké svobody šíleným velvyslancem“, atd.
Motivem sporného exponátu byla palestinská “sebevražedná atentátnice” Hanadi Jaradat, která před třemi měsíci v israelské restauraci Maxim zmařila 21 lidských životů. Tato teroristka je na exponátu znázorněna jako Sněhurka s andělským úsměvem, plující na plachetnici v krvavě zbarveném bazénu.
Na zdi za exponátem je vyvěšen text, v němž autorova žena vysvětluje co bylo motivem činu této Palestinky. Praví se v něm, že tento čin byl důsledkem utrpení, způsobeného zabitím jejího bratra israelskou armádou a že toto utrpení jí pak poskytlo mocnou potřebu “jednat”.
Text tak de-facto omlouvá její zrůdný čin, jakožto důsledek utrpení. Toto je však závažné znásilnění reality, jež se v podstatě snaží vytvářet ze sebevražené atentátnice oběť.
Mimochodem, již samotné slovo sebevražedný atentátník znásilňuje realitu, neboť nám podvědomě vnucuje, že smyslem atentátu snad měla být sebevražda a potlačuje tak fakt, že jeho hlavnín cílem je masová vražda nevinných lidí.
Komentáře, jež se objevily na stránkách téměř všech západoevropských novin, se přesto zaměřily výhradně na velvyslancův čin, jež velmi ostře kritizovaly. Skoro nikdo se nepozastavil nad tím, zdali je přípustné, morální, etické... stavět „pomníky“ masovým vrahům, a to de-facto pod záštitou vlády demokratické země.
Zkusme si pro ilustraci představit jak by asi západoevropští komentátoři hodnotili fakt, kdyby se na výstavě objevila socha usmívajícíseho Barucha Goldsteina , šílence jenž v březnu r. 1994 zmasakroval v Chevronu přes dvacet modlících se muslimů.
Název takovéhoto exponátu by třeba byl “Princ židovský” a na zdi za ním by byl text ospravdlňující Goldsteinův čin, jakožto důsledek jeho frustrace z palestinského teroru páchaném na židovském národu. Mohl by se tento akt schovat za roucho svobody uměleckého projevu? Byl by švédský ministerský předseda garantem takovéto výstavy?..Asi težko!
Toto dílo by svým vystavením vyvolalo zasloužený odpor a skandál, který by nejspíš stál místo ředitele muzea a Švédsku by utržil mezinárodní ostudu. Přitom mezi činem Goldsteinovým a činem Hanadi Jaradat není žádný rozdíl. Oba jsou masoví vrazi, šílenci jež naprosto propadli své frustraci.
Jsme svědky zajímavého paradoxu, kdy morální právo se stává obětí svobody projevu. Záplava humanistických hesel zvolna vymývá z našich mozků skutečné humanistické myšlení. Svobodné skandování prázdných pseudo-humanistických frází nám již ani nedovoluje svobodně myslet.
Dnes je velmi populární býti „humanistou“, avšak zůstat človekem zdá se býti postradatelné. Svoboda projevu je nedotknutelná, vyjímku jen zřejmě tvoří projev nesouhlasu s pošlapávaním morálního práva. Jednání velvyslancovo nebylo totiž ničím jiným než svobodným projevem jedince!
Jako takové by tedy mělo být respektováno, a to především těmi, kteří mají plná ústa frází o svobodě projevu, a ne označováno za skandální a nepřípustné.
O motivech umělcových mohu poze spekulovat, avšak nemohu si nevšimnout historické skutečnosti, že ne jeden umělecký trpaslík se stal známým díky prázdné provokaci. Pro umělce dostat své jméno do hlavních titulků světového zpravodajství, je jako pro vědce publikovat v magazínu Nature.
Neznámý autor Dror Feiler nejen provokoval, ale i parazitoval na tragédii druhých lidí, díky tomu jeho jméno dnes znají miliony. Dror Feiler si může být jist, že již dnes nalezne dostatek bohatých šílenců, jenž rádi jeho výtvory zakoupí.
Možná by proto bylo vhodné si uvědomit následující: Každý umělec je bezesporu obdařen právem svobodně vyjádřit svůj umělecký potenciál, cílem umění by však neměla být devalvace morálních hodnot.
Jako človek se obávám, že pokud trend této “inverzní reality”, kde “humanistické” či liberální heslo má vyšší hodnotu než morální právo, bude dále pokračovat, můžeme zítra na ulici Unter den Linden v Berlíně vystavět oslavnou sochu Adolfu Hitlerovi; a úplně bude stačit když ji zahalíme virtuálním rouchem svobody uměleckého projevu.
