Vitální dáma. Jen oči i únavu skrývá za tmavými brýlemi. "Máme koncerty, ale sbor je v nemilosti. Za pět let se přihlásilo jen 12 dětí. Některé odešly, vyděláváme jen na chod sboru. Ale nemůžu ho opustit. Nebýt práce, asi bych se už ze všeho zbláznila."
Váš syn oslaví padesátiny ve vězení. Co mu dáte?
Psal mi v dopise, co potřebuje. Když jsme se loučili, snažil se téma vězení vytěsnit, takže spoustu věcí doma zapomněl.
Co třeba?
Známky na dopisy, telefonní karty, i když zatím mu nedovolili volat. Chtěl křížovky, knihy. Třeba francouzskou gramatiku. Když byl ve vazbě, vše zařizovala jeho žena Linda. Ale poté, co se rozvedli, to padne všechno na mě. Snad mi pomůže jeho nová přítelkyně Eva. Naštěstí si Bohoušek našel mladou ženu – sympatickou a skromnou učitelku. Bez ní by to asi bylo k nepřežití. On neumí být sám, to je jeho celoživotní problém.
Kdy se za ním chystáte?
Až mě tam pustí. Když byl ve vazbě, mohli jsme za ním chodit jednou za čtrnáct dní.
Změnilo ho vězení?
Zhubl a zhrubl.
Tvrdí, že je teď pokornější a silnější. Sbor už nechce vidět.
Bude mu chybět, opak si nalhává. Je to únik! Snaží se být optimistický, psychickou zátěž v sobě tlumí, o to víc se musí trápit. Bojím se o něj. Ve vězení se mu zhoršil zrak. Kvůli stresu mu praskly vředy. Už ho potrestali dost. Ten případ se vlekl čtyři a půl roku. Sedm měsíců strávil ve vazbě.
Jak jste přijala rozsudek? Pět a půl roku nepodmíněně.
Jako omyl, nespravedlnost. Dvakrát byl zproštěn, pak dostal podmínku. A teď toto? Byla jsem doma u televize. Nechci se k tomu vracet, vždy se rozruším. Mnohé dívky byly úmyslně nepřátelské. Mohla to být msta.
Jedna dívka tvrdila, že jste o všem věděla. Prý jste říkala, že dívkám se po ztrátě panenství zlepší hlas.
To druhé je pravda. Je dokázané, že pokud vyspějí, projeví se to na jejich hlase, ale tohle jsem říkala své dospělé kolegyni ve sboru, rozhodně ne dětem, abych je k něčemu naváděla. O tom, že by syn měl zneužívat mladé dívky, jsem netušila a nevěřím tomu.
Váš syn byl odsouzen za zneužití 19 dívek, se šesti měl pohlavní styk. Osmi z nich nebylo ještě ani 15 let.
Nemyslím, že to udělal. Podle mě nikomu neublížil. Mezi muzikanty je normální, že učitel obejme dívku nebo jí dá pusu.
Pusa není pohlavní styk.
Byla jsem každý den s nimi. Přece by to ty holky nemohly tutlat, změnilo by se jejich chování. Nevěřím tomu! Vím o dvou dívkách, se kterými měl vztah, ale těm bylo víc než šestnáct.
To vám přijde v pořádku?
Prožívala jsem něco podobného. Zamilovala jsem se do sbormistra v deseti! Tatínek vyprávěl, že jsem za ním přišla, jestli by na Vánoce nemohl pozvat pana Kulínského. Když mi bylo sedmnáct, přišel za otcem, že mě má rád a že si na mě počká. Tatínek byl jen o rok starší než on a byl proti. Musela jsem bojovat. Ale nelituju. Myslím, že mě to nepoznamenalo. Tedy my jsme ještě v těch sedmnácti nežili jako muž a žena. Ale teď jsou dívky v šestnácti mnohem dospělejší, mají plány a dokážou být rafinované.
Snažila jste se vcítit do rodičů těch poškozených? Šestnáctiletá má poměr s ženatým...
S rodinou jedné té dívky jsme se stýkali. Maminka to musela vědět a asi jí to nevadilo.
Váš syn chodil do skautu. Kdyby za vámi v šestnácti přišel, že se zamiloval do vedoucího, co byste si o tom muži myslela?
To si nedovedu představit.
Schvalovala byste to?
Nevím, co bych udělala. Mě napadají jiné otázky. Třeba proč s tím ty dívenky přišly až teď.
Opravdu jste si jistá, že jim váš syn nemohl ublížit? Měl s nimi pohlavní styk. Na to přece měly ještě čas.
S tím souhlasím. Ale jestli jim ublížil? To nevím. Pro mě je nevinný.
Udělal podle vás nějakou chybu?
Určitě. Je to otevřený člověk, víc mluví, než myslí.
Vyprávěl vtip, který o něm prý koluje: "Měl bych přebrat fotbalovou reprezentaci, protože znám recept, jak se dostat do šestnáctky." Nepřijde vám to nechutné?
Přijde. Naštval mě tím. A ten jeho výrok, že prodal svůj příběh americkým filmařům, nechápu. Podle mě to je nedorozumění. Mluvila jsem s manažerkou sboru, žádné peníze na účet nepřišly. Místo toho přišly anonymy, že ten – stydím se to říct – ze všeho jen tříská prachy. On rád přehání, zbytečně lidi dráždí. Tím haurovstvím si udělal hodně nepřátel.
I jako učitel mohl být obezřetnější, nechodit s dívkami do sauny.
To byla strašná hloupost. Ale není pravda, co říkala obžaloba, že tam dívky musely být nahé. Nikdo je nenutil. Nechodila jsem tam, protože mi vadí horko. Ale byly tam dvě vedoucí, které holky hlídaly, syn tam přišel jen občas. A podle mě z toho neměl žádné velké potěšení, nosí brýle, stejně v páře nic neviděl.
Jaký máte vztah?
Myslím, že úžasný. Ne rodičovský, spíš kamarádský. Ale bylo docela těžké ho vychovávat. Nebyl vzorňák, na vše měl názor. Někdy mě strašně štval. Dělal nepořádek, nic nebral vážně. Ale při práci byl skvělý.
Trestala jste ho?
Na to byl hlavně muž. Jednou mu vzal nejmilovanější hračku – krásný nožík – a hodil mu ho do Štěchovické přehrady. Nevím, co tehdy Bohoušek provedl.
Svěřoval se vám?
Moc ne. Nechtěla jsem mu lézt do soukromí, takže jsem se moc neptala. Navíc jsme byli pořád spolu.
Poznala jste, když měl poprvé děvče?
To ne. Našla jsem jednou – to mu bylo devět – v peřinách obálku s dopisy a jednou pánskou tajností.
Myslíte prezervativ?
Ano, koukala jsem na to jako blázen a dostala hysterický záchvat, až jsem mu roztrhala nejmilovanější košili z Tuzexu a vyhodila ji z okna třetího patra. To jsem tehdy nezvládla, přitom se přirozeně vysvětlilo, že si to s partou kluků koupili ze zvědavosti.
Sboru se ujal v šestnácti letech na váš nátlak. Vyčítáte si to?
Trošku ano. (odmlčí se) Trošku hodně. Původně jsem chtěla dceru Barborku, skvělou pěvkyni. Bohoušek chodil do sboru – neměli jsme ho kam dát, protože jsme tam oba pracovali. Snažil se, ale neměl hlas na sólový zpěv. Hrál výborně na klavír, měl rytmické cítění. Sbíral klacky a do všeho třískal... Ale měl dělat něco jiného. Ani muž nechtěl, aby vedl sbor.
Měl mu říct: "Zblázníš se z toho. Nevíš, co ti ty děti můžou provést."
Myslel to tak, že to je nedoceněná práce. Určitě nemyslel nějaké pokušení s děvčaty.
Váš muž s tím neměl problémy?
Určitě ne, ale my jsme se o tom nebavili. Byla jiná doba.
Váš syn chtěl být filmařem, proč to nedopadlo?
Na zahraničních zájezdech točil filmy, sám to sestřihal i ozvučil. Rád fotil, většina holek ze sboru od něj měla hezké snímky. Pomalu se přestal o sbor starat, to mu bylo patnáct. Až jednou jsem mu nabídla, jestli nechce oddirigovat na jednom koncertě přípravku. Kývl, až když jsem mu slíbila nový oblek. Už tenkrát byl velký modeman. Asi po svém dědečkovi. Vzal ten koncert a už ho to chytlo. Vybral si ty nejšikovnější děti a vedl je.
Tvrdil, že s otcem soupeřili.
Měli jiné názory na práci. Syn se mu nebál postavit, když byl přesvědčený o pravdě. Už v devíti byl rebel. Vždy stál za sborem, proti nám oběma. Po jednom koncertě v Udine se muž v divadle ptal sboru, jak se jim zájezd líbil. Bohoušek se přihlásil a řekl: „Nelíbilo se nám, že byly samý červený polívky.“ Řekl to syn otci. Můj muž odvětil: „Tak podívej se, chlapečku, řekni mamince, ať tě příště nechá doma.“ Dětem ty polívky nechutnaly, ale nikdo si to netroufl říct. I proto ho milovaly.
O čem se vám teď zdá?
Nemám sny, tedy pokud si nevezmu prášek, a to jsou pak hrozné blbiny.
Máte nějaký vysněný závěr tohoto příběhu?
Že se stane zázrak. Zjistí se, že to všechno je omyl... Ráda bych se ještě dočkala toho, že Bohouška pustí.
