Devětadvacetiletá Thaw Zhaw je teď výjimečně na základně Back Pack Health Worker Team (BPHWT) v thajském Mae Sotu. Většinu času totiž tráví v barmské konfliktní zóně Yin Thee, kde se základním lékařským vybavením na zádech pomáhá lidem. "Smrt jsem viděla mockrát, někdy už prostě nemůžeme nic dělat," říká.
ZDRAVOTNÍ TÝMY- BPHWT začali ve východní Barmě pomáhat v roce 1998. Dnes má organizace osmdesát týmů, které pravidelně vychází do oblastí zasažených boji, aby poskytly základní zdravotní pomoc lidem, kteří museli před boji uprchnout ze svých domovů a nemají žádný přístup ke zdravotní péči. - Zdravotníci nejčastěji léčí průjmová onemocnění, infekční choroby, malárii a také často asistují u porodů. Lidem kromě toho poskytují základní zdravotnické školení. - Členové týmu ujdou při každé návštěvě pohraničních oblastí kolem tisíce kilometrů a nesou sto kilogramů zdravotnického materiálu. Při práci už zemřelo sedm zdravotníků. Junta teď vězní čtyři členy týmu a dobrovolníky. |
Pro BPHWT jsem se rozhodla pracovat, protože moje vesnice leží v bojové zóně mezi dvěma armádami a lidé nemají možnost vyhledat lékařskou péči. Chtěla jsem jim pomoct.
Jak jste se dozvěděla, že mobilní zdravotnické týmy vůbec existují?
Po skončení školy jsem se v uprchlickém táboře zúčastnila zdravotnického kurzu. Když jsem se pak vrátila do své vesnice, z BPHWT mě požádali, jestli bych s nimi nespolupracovala.
Kde váš tým v Barmě v působí? A jak se vlastně dostáváte přes hranici?
Pohybujeme se v oblasti Yin Thee v karenském státě, což je konfliktní zóna. Do blízkosti barmské hranice jedeme většinou autem. Na barmské straně chodíme pouze pěšky.
Kolik lidí je v týmu? A co si berete s sebou?
V týmu je nás třináct. Většinu základního zdravotnického materiálu neseme na zádech, někdy je také možné použít vozík. V létě je to pohodlnější než v období dešťů.
Na jak dlouho za hranici vyrážíte?
Je to většinou na měsíc a déle.
Vesničané na východě Barmy při útěku před barmskou armádou
Jak v Barmě poznáte, kde se v pralese ukrývají lidé nebo které vesnice potřebují pomoct?
S vesničany jsme většinou v kontaktu a koordinujeme podle toho náš pohyb. Když se něco přihodí, pošlou nám zprávu. A my rozhodneme, jak se k nim můžeme dostat nebo jak jim můžeme pomoct. Vesničany většinou ošetřujeme přímo na místě a když je to zranění příliš vážné, tak je požádáme, aby šli do Thajska například na kliniku Mae Tao.
Nejvíce se obávám armády
Vaše práce v Barmě je ilegální. Bojíte se, že vás barmská armáda chytí nebo zabije?
Bojím se toho velmi. Armádním jednotkám se snažíme vyhnout. Když je slyšíme, rychle jdeme jinudy nebo dlouho čekáme na místě. Osobně jsem je ještě nikdy neviděla.
Armáda na cesty často nastražuje miny. Co je pro vás v Barmě největší nebezpečí?
I když úzce spolupracujeme s vesničany, můžeme dostat špatnou informaci. Při cestě na jiné místo se prchající vesničané mohou potkat s armádními jednotkami a musí před nimi utíkat. To je pro nás největší nebezpečí, protože armáda pak oblast obklíčí a na cestách postaví kontroly.
Karenská vesnice na východě Barmy krátce poté, co ji vypálila barmská armáda. Podobně skončilo za posledních deset let 3500 vesnic
Mobilní zdravotnické týmy pomáhají vesničanům, kteří prchají před barmskou armádou
Jak vypadá typický den člena mobilního zdravotnického týmu? Kde spíte, co jíte?
Pro mě je obtížný každý den. S jídlem je to těžké, protože mnoho vesnic nemá rýži ani pro sebe. Pak býváme hladoví. S bezpečností je to špatné, protože vesnice leží v nebezpečné oblasti a nemají žádnou ochranu. Spíme velmi špatně a v noci musíme naše tábořiště střežit.
Ve východní Barmě je smrt stále na blízku. Viděla jste umírat lidi?
Ano a mockrát. Někteří pacienti jsou velmi vážně zranění a my už nemůžeme nic dělat. Není možné je nikam dopravit.
Umírají lidé především následkem nemocí, nebo přímo útoků barmské armády?
Jsou to hlavně nemoci.
Syna vidím tak dvakrát za měsíc
Pamatujete si nejhorší moment vaší práce? Chvíli, kdy jste měla opravdu velký strach?
Jednou jsme šli do vesnice, kde se náhle změnila situace. Tehdy byli v týmu jenom čtyři lidé a museli jsme se rozdělit. Tři šli a řekli mi, ať poslouchám a hlídám. Zůstala jsem úplně sama uprostřed lesa a měla opravdu strach.
Mobilní zdravotnické týmy testují děti na malárii
Vzpomenete si, co byl váš nejtěžší chirurgický zákrok v terénu?
V terénu se starám především o ženy a děti. Ty nejtěžší případy léčí kolegové.
Kolik jste už uprostřed pralesa porodila dětí?
Mnoho. Při závažných případech je to velmi těžké, protože s sebou nemáme potřebné vybavení.
Chtěla byste někdy vlastní děti a vlastní rodinu?
Mám manžela i syna. Manžel pracuje také pro BPHWT a syn žije s mojí matkou v mé rodné vesnici To Taw Nah.
Podvyživené dítě v Monském státě na východě Barmy
Ženy v Karenském státě se v pralese ukrývají před ofenzivou barmské armády
Jak často ho vidíte?
Vesnice je v oblasti, kam chodíme léčit. Syna a rodiče tak vidím jednou, dvakrát a někdy až třikrát za měsíc. Při své práci ho nemohu brát s sebou.
Co podle vás může situaci ve východní Barmě zlepšit?
Situaci by zlepšilo, kdyby spolu všechny organizace spolupracovaly.
(Jméno i názvy oblastí byly v textu z bezpečnostních důvodů změněny)
SITUACE VE VÝCHODNÍ BARMĚ- Ve východní Barmě se v současnosti odehrává nejdéle trvající občanská válka na světě. Armády jednotlivých etnik svádějí s barmskými vojsky už desítky let boje o své území bohaté na nerostné suroviny. |
