Obojím Meles rozhodně byl. Etiopie prošla za jeho vlády pevné ruky pozoruhodnou proměnou – Meles vládl od roku 1991, kdy se jeho tigrajská menšina obývající sever země dostala k moci díky svržení komunistické vojenské junty pod vedením Mengistu Haile Mariama (jenž si stále užívá příjemného důchodu v Zimbabwe Roberta Mugabeho).
Autor esejeCharles Tannock je poslancem Evropského parlamentu, zahraničně-politickým koordinátorem Evropských konzervativců a reformistů a zpravodajem Evropského parlamentu pro oblast Afrického rohu. |
Meles (tuto válečnou přezdívku si Zenáví vysloužil během revoluce) zpočátku působil jako prezident v první postkomunistické vládě a od roku 1995 až do své smrti zastával funkci etiopského premiéra. Jeho země vykazovala v nedávných letech růst HDP ve výši 7,7 procent ročně. Takto silná hospodářská výkonnost je vzhledem k intervencionistické politice jeho strany poněkud překvapivá, avšak Meles se projevil jako výsostný pragmatik při lákání investic – zejména z Číny – coby motoru růstu.
Rozešel se s marxismem. Naštěstí
Jako vůdce Tigrajské lidově-osvobozenecké fronty měl Meles marxisticko-leninské kořeny. Se skončením studené války však skončil i jeho dogmatismus. Slouží mu ke cti, že se za jeho vlády o 40 procent snížila dětská úmrtnost, etiopská ekonomika se stala diverzifikovanější, rozvinula se v ní nová odvětví, jako jsou výroba aut, výroba nápojů nebo pěstování květin, a byly zahájeny velké infrastrukturní projekty včetně výstavby největší africké hydroelektrárny. Kdysi zoufale chudá Etiopie, která byla léta synonymem pro hladomory, se stala jednou z největších afrických ekonomik – a to i bez příjmů z těžby zlata či ropy.
TRYZNA. Plačící žena svírá portrét zemřelého etiopského premiéra Melese Zenávího během vzpomínkové akce na náměstí Meskel v centru Addis Abeby.
Ještě důležitější než Melesovy domácí úspěchy však možná byla jeho bilance na diplomatickém poli. Byl nepostradatelným spojencem Západu v boji proti islamistickému terorismu, což vyvrcholilo etiopskou vojenskou operací v sousedním Somálsku v roce 2006. Nedávno Meles koordinoval s Keňou úsilí o podniknutí omezených úderů proti milicím aš-Šabáb, které svádějí nelítostný boj za proměnu Somálska ve fundamentalistickou islámskou teokracii.
Strategické námluvy s Čínou
Současně se Meles dvořil Číně, kterou vnímal jako investora a současně jako pojistku proti západní kritice jeho počínání v oblasti lidských práv. Přesto kontroverzním, ale správným způsobem podal přátelskou ruku separatistickému regionu Somaliland dříve, než to začalo být módní, a zastavil se až těsně před oficiálním opětovným uznáním tohoto paprsku demokratické naděje v Africkém rohu. Melese budou bolestně postrádat v hlavním městě Somalilandu Hargeyse, neboť plánoval vést Číňany financovaný plynovod z náhorní plošiny Ogaden na pobřeží právě přes území Somalilandu.
Etiopané truchlili v centru Addis Abeby.
Ještě důležitější je, že Meles dostal Addis Abebu na mapu jako sídlo Africké unie a jako hlavní město, kde lze pragmaticky a bez zátěže koloniálních nevraživostí diskutovat o nejhorších problémech Afriky. Meles sám se stal významným diplomatickým hráčem, zejména v otázce boje proti klimatickým změnám, a v poslední době hrál aktivní zprostředkovatelskou roli ve sporech o hranice a přírodní zdroje mezi Súdánem a čerstvě nezávislým (a na ropu bohatým) Jižním Súdánem. V paměti lidí zůstane i díky tomu, jak v roce 1993 raději akceptoval bolestné odtržení Eritreje, než aby prodlužoval občanskou válku, a díky svému úsilí dosáhnout dohody s Egyptem v otázce využívání vod Modrého Nilu.
S opozicí se nemazlil
Velkou skvrnou na Melesově bilanci bude vždy jeho netolerance vůči disentu. Jistě, jeho bilance v oblasti lidských práv byla vždy lepší než bilance komunistické junty. Umožnil rozkvět soukromého tisku a v roce 2000 se stal prvním etiopským lídrem, který uspořádal parlamentní volby za účasti více stran. V porovnání se sousední Eritreou za vlády prezidenta Isaiase Afewerkiho nebo Súdánem Umara Bašíra jeho režim rozhodně nepatřil k nejhorším v regionu. Stejně tak neexistuje mnoho důkazů o jeho osobním obohacování nebo o rozsáhlé korupci v zemi.
Po parlamentních volbách v roce 2005, které provázely násilnosti a jichž se zúčastnilo více než 30 stran, však Meles začal otevřené pohrdat demokratickým pluralismem a svobodou tisku a v posledních letech uvěznil několik novinářů. Současně v etnicky a jazykově rozmanité zemi zaváděl stále tužší centrální kontrolu.
Rasismus po kmenové linii
Ačkoliv na papíře v zemi existoval "etnický federalismus", tam, kde tato politika hrozila odtržením části země, jako například v Oromii nebo v Ogadenu, neváhal Meles ignorovat ústavní pořádek. A třebaže posílil náboženskou svobodu a mírové soužití muslimů a křesťanů, v oblasti lidských práv zůstala situace v Etiopii špatná. Skupiny jako Freedom House nebo Human Rights Watch například zdokumentovaly rozsáhlý útisk oromského lidu ze strany oficiálních míst.
Přesto je Meles nenahraditelný – intelektuálně neměl mezi africkými lídry sobě rovného (nedokončil studium medicíny, ale pak se sám naučil dokonale anglicky a korespondenčním studiem získal tituly na evropských univerzitách) a politicky neměl sobě rovného ani ve své zemi, kde nevyrostl žádný jeho přirozený nástupce. V Africkém rohu se nenajde žádný lídr jeho formátu, jenž by mohl zajistit stabilitu a pevnou vládu, kterou tento region zoufale potřebuje.
Muž drží hořící svíčku v centru metropole jako vzpomínku na zemřelého premiéra. Africe bude chybět.
V čele etiopské vlády nyní stane Melesův ministr zahraničí Hailemariam Desalegn. Na Západě však budou panovat značné obavy z nebezpečí vzniku mocenského vakua nebo konfliktu v této geopoliticky klíčové, ale rozdrobené zemi – a to právě v době, kdy má v sousedním Somálsku vzniknout nový parlament a volená vláda.
Svým obdivovatelům i kritikům zanechal Meles silný politický odkaz. Bude se na něj vzpomínat jako na afrického lídra velkého historického významu: vizionářského, despotického a nepostradatelného.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
Copyright: Project Syndicate, 2012.
www.project-syndicate.org
