Mezinárodní podpora v okamžiku krize je sice názornou ukázkou zdánlivě vrozené morální reakce na utrpení druhých, se zneklidňující zřetelností ale také zvýrazňuje fakt, že tutéž míru soucitu je mnohem těžší vyvolat, nejedná-li se o krizi nenadálou, nečekanou a dramatickou, nýbrž o krizi chronickou.
Jednou z nejpustošivějších globálních zdravotních metel planety je malárie, která si vyžádá přes 800 tisíc životů ročně, především mezi malými africkými dětmi. Podle sdružení Roll Back Malaria na tuto nemoc zemře denně 2000 dětí. Na rozdíl od následků přírodních katastrof se však netisknou fotografie zachycující rozsah této tragédie. Počty zemřelých jsou naprosto stejně zdrcující, leč bez náporu děsivých snímků je mnohem snazší zachovat si vůči obětem malárie netečnost.
Moskyt, roznašeč malárie
Moskytiéry rovnají se životu
Úmrtí v důsledku malárie nepředstavují nic jiného než mravní problém. Právě proto potřebu jednat pocítila Organizace spojených národů, Světová banka, Globální fond, Tony Blair Faith Foundation, hlavy afrických států a mnoho dalších vlád, organizací i jednotlivců. V roce 2008 generální tajemník OSN Pan Ki-mun vyhlásil cíl zajistit do konce roku 2010 univerzální dostupnost intervenčních prostředků k potlačování malárie pro všechny, které nemoc ohrožuje, přičemž konečným cílem mělo být dosažení prakticky nulového počtu úmrtí na malárii do roku 2015.
Od doby, kdy byly tyto mety stanoveny, došlo k významnému posunu. Zachráněny byly statisíce životů a mezinárodní společenství teď znásobuje úsilí, aby dospělo k milníku plánovanému na rok 2015. Když byly před třemi lety na tažení proti malárii vyčleněny víc než tři miliardy dolarů nově uvolněných peněz, moskytiéry a postřiky interiérů chránily 20 procent ohrožených obyvatel Afriky. Dnes tento podíl přesahuje 90 procent. K těmto pokrokům došlo jen díky odhodlání lídrů, agentur a jednotlivců, kteří si uvědomili, že ulehčení malarického břemene je nejen příležitostí, ale i povinností.
Bodovat, zaškrtávat, bojovat
Morální imperativ skoncovat s umíráním na malárii nejlépe ze všech organizací ztělesňuje Aliance afrických lídrů proti malárii (ALMA). Toto uskupení, vytvořené během Valného shromáždění OSN v září 2009 pod vedením tanzanského prezidenta Jakayi Kikweteho a podporované Africkou unií, dodalo společným snahám, jejichž cílem je zastavit a zvrátit na kontinentu šíření malárie, vládní podporu a zodpovědnost.
Zóny s výskytem malárie v letech 2010 a 2011
Při vědomí, že smrt dítěte v důsledku kousnutí komára je v jedenadvacátém století nepřijatelná, si předáci ALMA uvědomují, že nejúčinnějším způsobem jak zajistit, aby nedávné úspěchy přetrvaly, je převzít vůdčí úlohu a zodpovědnost za řešení problému. Podnikají konkrétní kroky a například zajišťují, aby byly základní nástroje k potírání malárie osvobozené od daní a cel, které zbytečně zvyšují ceny těchto prostředků na záchranu životů, a aby se jejich zásoby nakupovaly s nižšími náklady ve velkém.
Vůbec nejvlivnější je patrně novátorské „bodování“, chystané ke sledování pokroků v zápase za konec umírání na malárii a k „zaškrtávání“ vznikajících problémů dřív, než dosáhnou kritického stupně. Bodovací listina bude otevřená a dostupná všem.
Konečnou zodpovědnost za ochranu občanů mají afričtí političtí lídři, nicméně silně se na tomto závazku podílejí náboženské komunity. Nadace Tony Blair Faith Foundation vede celosvětovou kampaň pod názvem Faiths Act, která vyzývá k větší angažovanosti náboženských komunit v prevenci úmrtí na malárii. Na výzvu odpověděli vyznavači všech náboženství ze 106 zemí světa.
Choroba, kterou lze zastavit
Přesné statistiky je sice těžké získat, ale Světová zdravotnická organizace odhaduje, že v subsaharské Africe náboženské obce poskytují v průměru 40 procent všech zdravotnických služeb. Předností náboženských komunit jsou sítě, infrastruktura a vlivné vůdčí osobnosti, které umí předávat poselství týkající se zdraví. V mnoha případech dokážou proniknout hluboko do nedostupných venkovských oblastí a poskytovat tam služby. Mají-li dobře zajištěné prostředky, náboženským lídrům se daří osvojit si holistické přístupy k významným smrtelným nemocem a účinně využívat svých sítí k imunizaci a boji proti pandemiím.
V Nigérii, na niž na kontinentu připadá čtvrtina úmrtí v důsledku malárie, se Nigerijské mezináboženské akční asociaci obzvlášť účinně daří školit náboženské lídry pro šíření zdravotnických rad o ochraně proti malárii a správném používání moskytiér. Tato iniciativa si získala podporu sultána ze Sokota, Sa’ada Abubakara III., vůdce muslimů v zemi, a katolického arcibiskupa z Abuji, Johna Oneiyekana. Ke koordinaci programu vznikla centrálně organizovaná kancelář a tým pracující na plný úvazek. Pokud uspěje, důsledky budou dramaticky dobré – a nejen v Nigérii.
Malarický cyklus v lidském těle
Například Sierra Leone, typická nevelkým počtem obyvatel, dobrými vztahy mezi muslimy a křesťany a také ovšem nesmírně náročným úkolem zlepšit své zdravotnictví po zplenění země občanskou válkou, má už dlouho vazbu na Velkou Británii. Tony Blair Faith Foundation vede v zemi konzultace s náboženskými vůdci a mezináboženskou asociací ve snaze vytvořit s ministerstvem zdravotnictví národní program, který by propagoval klíčová zdravotnická poselství vlády, podílel se na osvětě v oblasti používání moskytiér a využíval dostupných zdravotnických aktiv a sítí náboženských komunit.
Na netečnost teď není čas. Byl už učiněn značný pokrok; nyní potřebujeme své úspěchy konsolidovat. Zatímco zahraniční pomoc patrně po celém světě postihnou škrty, nesmíme zapomínat, že malárie je „přírodní katastrofa“ pustošící některé komunity každou vteřinu každého dne. Zemětřesení, tsunami ani hurikány nikdy nezastavíme. Malárii však zastavit dokážeme.
Tony Blair je zakladatelem nadace Tony Blair Faith Foundation, která usiluje o mobilizaci náboženských komunit k boji proti malárii. Ray Chambers je zvláštní vyslanec Organizace spojených národů pro malárii.
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.
