Je kolem půl osmé večer. Na Obergurgl padá tma a asi třicítka místních starousedlíků se schází v kostele. Páter Ludwig Oppl slouží mši. Pak vyzývá k modlitbě za oběti laviny. Kostelem zní osmkrát růženec.
Zpráva o tom, že se bude mše konat, nikde nevisela ani ji nehlásil místní rozhlas. Nebyla pro cizí. Ale místním se donesla. Svědčí o tom i počet lidí, kteří jsou tady.
"Je tu třikrát více lidí než obvykle," říká místní starousedlík, meteorolog Meinhard Strobl.
Na mši přišli horští vůdci a jejich rodiny. A také těch pár hoteliérů, kteří tu po sezoně zůstali. Ještě v dubnu se v tomto tyrolském městečku vystřídá každoročně na šedesát tisíc návštěvníků. V květnu jejich počet klesne na pouhých sto padesát. Život se tu zastavil.
Modlitba za oběti končí. Lidé však ještě vzpomínají na nedávnou tragédii.
"Můj syn je záchranář. Byl tam nahoře, když ty zavalené našli," říká Albert Zwischenbruggen. Dnes přišel, přestože občas mši vynechá.
Páter Oppl se pak obrací i k nám – dvěma českým novinářům, kteří na mši přišli. "Jménem celé obce bych vás chtěl o něco poprosit," říká.
"Jestli budete mluvit s příbuznými obětí, s jejich rodinami či známými, jestli máte možnost, jak jim předat tuto zprávu, vyřiďte jim prosím od celé naší obce upřímnou soustrast. Nesmírně nás mrzí, co se stalo."
